Úterý je nové pondělí, děkuju Evičce za hlášku, kterou jsem měla chuť použít i do titulku 🙂 Mám úplně zpřeházený týden, víkend mi strašně utekl a včera jsem měla pocit, že je zhruba tak čtvrtek minulého týdne. Takže stejně jako minulý týden konec masopustu, tentokrát jsem úplně zasklila Imbolc, který plánuju slavit každý rok, když je to vlastně svátek Brigity, a zatím se mi to nikdy nepovedlo. Hromnice, to už vůbec – tak snad aspoň zvládnu nalít perník do srdcové formy, až bude toho Valentýna.
Za minulý týden stojí za zmínku dvě velké změny. Nejdřív Bibina – když začala po nemoci bojkotovat mlíko, byl to impuls vyzkoušet uspávání čtením pohádek. A ONO TO FUNGOVALO! Je to nejlepší pocit na světě, číst a číst, první pohádku s nahlížením do obrázků a komentováním, další už většinou s (dětskou) hlavou na polštáři a zavřenýma očima a při třetí se dech zpravidelní a dítě vytuhne… Už jsem myslela, že se toho nikdy nedočkám 🙂 premiérová čest připadla Krysákům a můžu říct, že jsem si je zamilovala, hlavně světáka Edu. Jenom budeme muset koupit do dětského pokoje lampičku, protože čtení při velkém světle je suboptimální 🙂 Taky s Lvíčkem trénuje chození (sprostě úplatkářsky „do obchůdku pro vajíčko“ – vietnamský obchod je vzdálen asi deset minut ostré dospělé chůze), takže i na výpravách s kočárkem už chodívá kus cesty dobrovolně mimo skejtík. Když to zrovna není do kopce 😀
Vikiho jsme poprvé svezli ve velké sedačce a byl velmi spokojen. Po Šestce jsme ho pak vozili ve sporťáku obráceném dopředu, mohl si oči vykoukat a byl hrozně hodnej. Zazlobil jen v Albertu, kde se začal soukat ze sedačky, ale to bylo proto, že už byl unavenej, ucpala jsem ho kouskem rohlíku a asi o pět minut později vytuhnul. Až nebudu muset oba vždycky čtvrt hodiny před odchodem oblíkat a Vikouše soukat do fusaku, bude to naprosto boží. V létě už bychom snad mohli existovat i ve dvou dětech jako lidi!
Nějak mě popadlo vaření a pečení, za minulý týden to byly čtyři polévky během sedmi dní (zmiňovaná gulášovka, pak dýňová, bramboračka a kuřecí vývar), pekla jsem šlehačkový piškot do muffinových formiček (nenadchl ani mě, ani děti), sušenky, perník… Dneska mám dokonce uklizenou kuchyň a prázdnou linku. Tak třeba časem dojde i na to psaní a ruční práce 🙂
pořád jsem přemýšlela, co je pohádářka 😀 už to chápu.. máš nějakej prima recept na nesuchej litej perník? já ho pekla dvakrát – vždycky dusbuchta a už nemám chut to pokoušet 🙂
Sakra, už na to nevidím… 😀
Mám, nejradši peču http://www.zghettablog.cz/2012/12/superpernik.html – ale u Bibiny má největší úspěch http://quanti.net/2014/09/buchta-z-podmasli/
dík, vyzkouším a pak napíšu jak se chytnul 🙂
tak jo, ten první mě nenadchnul, chutnal po sodě a kypříku a zítra koupíme podmáslí a zkusím ten a pak už na perníky kašlu 😀 prostě nejsem perníkovej typ
Tyjo, zatím každý, o kom vím, že ho dělal, z něj byl nadšený, tak asi fakt nejsi perníkovej typ 😀
jo, taky se tesim na teplejsi pocasi… btw co je to za super vozik/choditko?
To mám z druhé ruky od Puffin, je prima 🙂 asi už se neprodává, ale dají se taková najít pod heslem „dřevěné aktivní chodítko“.
Super hlavonožci na té kreslící tabulce! U nás pohádky probíhají tak, že já čtu a děti se u toho perou, nebo si mezi nějak jinak záškodničí. U té příležitosti jsem si ale všimla, jak má Žmur vrozenou mužskou vlastnost dokonale zopakovat poslední větu, aby to působilo dojmem, že celou dobu poslouchal:)
😀 a to se mu bude velmi hodit!
Skvělý fotky zase, je vidět, že u vás kreslící tabulka opravdu přišla přesně včas! 🙂 Akorát jsem to úplně nepochopila s tou výstavou? (P.S. Příště víc popisků u fotek! 😀 Prosím <3 :))
Prostě pro mě je prodejná akorát ženská, u výstavy bych vždycky napsala prodejní. Ale podle příručky koukám, že by to měla být synonyma – já mám tedy konotace naprosto různé 😀 na popisky už nebylo moc času, sorryyy 🙂 a ano, tabulka se fakt trefila, teď už maluje i na papír, ale rozmalovala se právě na ní…
Opět se cítím jako někdo slavný <3 😀
V létě fungovat jako lidi? Optimistko! Ja upadla do deprese ze jako lidi budeme zase fungovat az se ty dva odstehuji! 😀
😀 😀 musím být optimistka, půl roku se vydržet dá, nějakých nejmíň čtrnáct, než by je šlo narvat na intr, to je výrazně chmurnější představa 😀