První kroky (5. týden)

Jo, je to tady. Mladý pán už několikrát denně dojde k závěru, že na ty tři kroky od židle ke gauči nebo od ušáku ke křesílku se mu nevyplatí slézat do kleku a frajersky je přeťape bez opory. (Úterní update – než jsem to stihla zpublikovat, už se pouští do prostoru i mimo případy „jeden metr mezi bodem A a bodem B“. Máme z něj radost 🙂 ) Taky už pochopil, jak se slézá z gauče (i když si ještě často nabouluje, jak není ještě moc obratný), prostě pozitiva a sociální jistoty z minulého týdne pokračují 😉 s jedinou výjimkou, což bylo nedělní odpoledne. B byla od dvou na loutkovém divadle a jelikož byla dopoledne venku, v autě pak usnula. L ji přinesl, zazvonil, čímž vzbudil Vikiho zrovna uloženého do postýlky, ten už pak neusnul, a Bibi jsme šli probudit asi po hodině, aby šla nějak normálně spát, když vstává do školky. No… Takhle v rozkladu jsem ji ještě nezažila, brečela, křičela, házela věcmi, nepomohla ani čokoláda, ani pohádka, ani sprcha, jenom volala „já už jsem klidná, já už poslouchám“ a za chvíli ječela zas. Půl hodiny trvalo, než ji to přešlo (nakonec po troše mléka a u filmu, který vůbec nebyl pro děti) a jak oba s L nesnášíme hysteráky, tenhle jsme jí nemohli ani trochu vyčítat, protože jsme měli máslo na hlavě a bylo vidět, že ona se fakt snaží ho zvládnout, jenom to nebylo v jejích silách. Pro mě poučení – když už budit, musím si příště počkat na REM fázi (ze zkušeností přichází asi po hodině a čtvrt; taková třičtvrtěhodina až hodina je úplně nejhorší).

Ale to bylo všechno. Jinak je to s nimi poslední dobou prima. A věřím, že bude ještě líp. Jen ten čas nějak strašně letí (což je teď v zimě asi dobře, každopádně poslední dva víkendy mi prakticky splynuly v jedno). Připadám si jako v tom vtipu, jak hulič pozoruje na balkóně přelétající oranžovou kouli 🙂 Plus mi dávají zabrat změny počasí. Včera i dneska jsem půl odpoledne jen seděla, čučela a nějak mátožně si s dětmi hrála a četla, protože klesal tlak před deštěm. Ale s touhle výjimkou – únor je mnohem lepší než leden. A v březnu už bude skoro jaro, hurá! 🙂

Fotky!

PS: Happy Chinese New Year 😉 a taky dnešní masopustní úterý, nevím, proč jsem se nechala zblbnout, že bylo před čtrnácti dny…

Příspěvek byl publikován v rubrice Co týden dal, Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

12 komentářů u “První kroky (5. týden)

  1. Jou! Přesně tak, pro mě už je únor taky předzvěst lepších zítřků a nejvyšší čas nakoupit jarní věci, které se budou do týdne jistě skvěle hodit:) Březen už prostě jaro je, takže skoro za 2 týdny:)
    Ty přikrytý opečovávaný příšeráky znám:) Ale jinak u nás plyšáci vůbec nejedou, kromě rodinky Tytyjů (aktuálně čítá 3 rozdílné kusy, neb Zajíce přestali vyrábět). Jo a balónky u nás taky jedou. Právě mám před sebou jednoho splasklíka, ostatní stihli prasknout během odpoledne (úmyslně i nahodile, s následným zlomeným srdcem). Čičman si schovává ty prasklý kousky gumy, co kdyby se ještě k něčemu hodilo: Snad to není povahová dědičnost po babičce:)

    • Hehe, taky jsem si schovávala prasklý balónky. Daly se z nich zamotat malý nafouknutý kuličky a ty pak prasknout! Za mého mládí se tomu říkalo shánčlivost, ale prokletí je trefnější 😉

  2. Viki je šikovnej, chodec už před prvními narozeninami! Náš Tomin začal stylově na Tři krále, o krok dále 😉 a od té doby chodí (ve 14 měsících)! Zvyšuje se tím ta kvalita života a blýská se na lepší časy. V našem případě je jedno velké ale: do všeho během několika málo týdnů (nebo dnů?) padáme nanovo od novorozeně. Závidím ty velké a šikovné děti!

      • Jéje, tak to gratuluju! A všechno bude. Já jsem nehorázně šťastná, že máme ten první rok téměř za sebou, byl to záhul 🙂

  3. dobře vikouš, vůbec to vypadá, že je o rok starší od škub :-)) škub se stále vozí ve vejci a chodit se nejspíš v nejbližší době taky nechystá (ale to si myslím, že je spíš z bezpečnostních důvodů)

    • Moje děti jsou do toho chození nějak hrr, no. Já je nijak nemotivuju 😀 Ale s tím milionem kojení při růstu zubů to teď máme nastejno, brr…

    • Jé, děkuju! Lvíček mi občas vyhrožuje, že kdyby přišli domácí na neplánovanou inspekci, tak jsme v tu ránu na ulici, tak je osvěžující si přečíst, že všechno je relativní 🙂

  4. Gratuluju k chodci! U nas nehrozi, vcera udelal svuj prvni pul krok a od te doby jsem ho ani nevidela stat 😀
    Na jaro se tesim nehorazne! Zadny navlikani deti, zadny extremni zmeny pocasi a snad uz i zadny choroby! 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.