Mléko, mléko mý (13. týden)

Odstavení má spoustu pozitivních stránek. Můžu si udělat šťouchané brambory s jarní cibulkou, dát si nevybublanou colu a čerstvý rohlík. Můžu odjet klidně na celý den, což stejně v nejbližší době nehrozí, ale kdyby náhodou…! Přestávají mě bolet klouby, i když kolagen a vápník flákám, protože mi je nikdo z těch kostí nevysává. Ustupují i ostatní potíže a viditelně splaskávám – tenhle týden jsem v zrcadle zase zahlédla svůj někdejší oválný obličej místo kulatého a úplně mě to překvapilo.

Odstavení má ale taky jednu velkou nevýhodu. Viki se nechá uspat v naší posteli bez kojení jen tehdy, když v ní nikdo jiný není. Když se vzbudí potom, co jdeme spát, a nezabere hlasité ŠŠŠ k jeho postýlce, musím ho sbalit a jít do obýváku. Tam někdy zafunguje UM, někdy přebalení, často jen ležení potmě na gauči a hlazení po zádech a netrvává to útrpné dvě hodiny jako u podobně staré Brigule, ale i tak to nejmíň půl hodiny dá, já se probudím do bdělosti, nějakou chvíli mi pak trvá usnout a Vikouš pak nedospává do osmi, ale chechtá se na mě z postýlky v půl šestý plus mínus čtvrt hodiny. Chodím si lehnout kolem desáté, takže tragický spánkový deficit nemám, ale pořád je to tak někde na hranici šesti, šesti a půl hodiny, kdy sice funguju (a taky tím pádem před tou desátou neusnu, zvlášť po změně času), ale odpočatě si rozhodně nepřipadám a každé ráno se budím s pocitem „kurva, už zas?!“ Vím, že to nebude navždycky… ale jsem na svůj spánek aspoň v nějaké základní podobě dost háklivá 🙂

První dva dny týdne byl Lvíček ještě doma, takže jsme v pondělí dopoledne dali Chuchli. Viki usnul, než jsme dojeli k zoo, a B se nepřekonatelně chtělo na velkou, takže musela do lesa. Z tohoto zážitku zřejmě čerpá i její výtvarná tvorba. Viki se probudil u hřiště na cestě k autu, přiměřeně hodný, ale kromě prospání na lesním vzduchu z toho tentokrát moc neměl.

Vikouš. Nejradši krámuje a vůbec škodí, win pro obě strany je, když si myslí, že dělá něco zakázaného, co mi ve skutečnosti nevadí – je u toho jako myška a já mám chvíli klidu. Naučil se obracet nábytek jako stoličky a konferenční stolek, což dělá pekelný rámus a taky je to docela nebezpečné. Navíc si stoličku umí dostrkat k lince a snažit se na ni vylézt, takže je musím zavírat do komory. Jo a děsně trollí. Naučil se že ovečka dělá bé, takže teď chodí po bytě s figurkou koně nebo prasátka a haleká Beee. V pátek byl na očkování, snad poprvé po hexe neměl reakci. Vylezl mu šestý zub, po první dvojce vlevo dole… dvojka vlevo nahoře, pořád to bere po vertikálách 😀 a hned nato špička čtyřky vlevo nahoře. To jsem na ten jeho chrup zvědavá. (První zubař koncem dubna!)

V úterý končila L. dovolená, takže jsme to vzali odpočinkově – dopoledne jel sám do Lidlu (chtěl vzít B, ale zesabotovala to) a vrátil se s nákupem a pyžamky pro děti. Vybaluju, v seznamu bylo jedno polotučné a jedno plnotučné mléko… Vytahuju červenou láhev s nápisem Acidofilní mléko a modrou, která hlásala Kefír 😀 no nic, L sjel pro nové mléko, půlka jednoho zahučela do skvělých lívanců z pradobrot, zbytek nahradil podmáslí v mojí buchtě, část jsem zužitkovala ve smoothiech a zbývá už jen půlka lahve 🙂

A když se Veve vyspal, jeli jsme mu koupit první boty. Skvělá paní v Blatničce nám potvrdila, co už jsme viděli, že i kdybychom Bibině nekupovali samé fialové a růžové botičky, dědit by je nemohl: ona má nohu úzkou, útlou a nízký nárt, zatímco Viktorek buclaté, široké kopýtko. Ve správně vybraných botkách se rozchodil prakticky okamžitě, o víkendu strávil několik hodin na písku. Motorka mu ale zatím moc neříká a rád ji přenechává Bibině, která na ní drandí s koleny pod bradou. Lvíček jí koupil od kolegy kolo, ale zatím na něm neumí, bude to stejně asi chtít jako mezistupeň koloodrážedlo.

Zbytek ve fotkách. Omlouvám se, že zatím nemají popisky, snad doplním do konce týdne, ale v neděli jsme byli na hřišti, včera večer jsme narychlo upekli Bibininu školku, dneska tam byla poprvé a vzhledem k tomu, že tam spala, usnula před necelou tři čtvrtě hodinou a já už ho krucinál chci dopsat. Bez popisků zatím fotky tady

Příspěvek byl publikován v rubrice Co týden dal, Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

8 komentářů u “Mléko, mléko mý (13. týden)

  1. Blatnička je stejně nejlepší:o) Já jinam nechodím:o) Až mi děti odrostou těm mini velikostem (což bude u P velmi brzy), nevím, co budu dělat..:o((

    A jsem ráda, že lívance chutnaly:)

      • Mě nenapadlo o tom uvažovat do poslední návštěvy Blatničky, kdy nám paní řekla (resp. Přemkovi), že brzy už na něj nebude mít číslo, že ty výrobci dělaj dětský boty jen do nějaký omezený velikosti…. On má mladík aktuálně vel. 31 (ve 4 letech!)

    • Jo a dík za naději, že třeba možná jednou ještě splasknu;) Kolem mě kojením všichni hubnou…a já pořád jak balon.

      • Totéž, já kojením nehubnu, ale naopak zadržuju zásoby – vodu i tuk. Jako nepůjde to teď úplně samospádem, ale už teď je to mnohem lepší, tak držím palce 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *