Viktorek 14 měsíců

Viki má čtrnáct měsíců. Komunikace je taková vachrlatá a záleží, jak se zrovna vyspí. Umí pořád cca pět slov, spoustu svahilštiny a „jak dělá ovečka“. Pořád se mu ještě po odstavu nesrovnalo trávení, nejhorší jsou mléčné výrobky a ovoce, ale kromě jogurtu nic nepůsobí problémy pokaždé, tak fakt nevím, zvažuju alergii na BKM, alergii na lepek, bakterii e.coli, za dva týdny jdu k doktorce, tak to zkusím řešit nějak dál. Taky jsem teď měla asi týden pocit a velký strach, jestli nešilhá. Pořád jsem ho pozorovala a připadala si jak magor, chvíli mi připadal úplně ok, chvíli že jasně šilhá, nakonec jsem na anglických stránkách objevila informace o pseudostrabismu a zdá se, že to je přesně jeho případ, když jsem provedla světelný test. Chystám se s ním pro všechny případy na Plusoptix, ale trochu mě to uklidnilo (a nechápu, proč o tom není víc k nalezení v češtině). Musím se přiznat, že zdravotní problémy a rizika u dětí patří k věcem, které mě vždycky rozeberou úplně nejvíc, přála bych jim v tomhle ohledu co možná nejvíc bezproblémový průchod životem a cokoli komplikovanějšího než párdenní virózy, rýmičky apod. nesu poměrně blbě.

Jak už jsem psala ve fotkách, našli jsme jediné dva videoklipy, které ho udrží 2-3 minuty v klidu, a to Kolovrátok od Fíha tralala a Dumb Ways To Die 😀 na stříhání nehtů zatím stačí, uvidíme, co dál.

Rád si hraje a zejména si strašně rád hraje nápodobové hry. Vede, samozřejmě, na jídlo – míchá „naběračkou“ v plastovém herním „hrnci“ nebo, což ho baví úplně nejvíc, pije „čaj“ z hracích hrnečků. Když se mu dostane do ruky ubrousek, utře si s ním pusu 🙂 Rád si dává kolem krku šálu, šátek nebo korále. Budu se muset poohlédnout po nějakých hezkých klučičích (et item kabelce). Dojemné je, že po přebalení dojde k použité plínce, vezme ji a odnese do koše 🙂 Rád mi taky nosí natahovací hračky, abych mu je pouštěla. Po koupání mi zdrhá před oblíkáním a strašně se tomu směje 😀

Vzhledem k odmítání mluvení a velmi úspornému dávkování ostatní komunikace (už nějakou chvíli říkal Dejdej, pak zavíral a otevíral pěstičku, teď už zase jenom řve a natahuje se po mně, když něco chce; jednou mi kývnul, když jsem se ptala, jestli chce ještě jíst, od té doby zas nic…) jsem si hledala průměrný psychomotorický vývoj a uklidnilo mě, že s výjimkou mluvení je ve všem napřed, dávno třeba umí vylézt na schody i štafle, jíst sám lžící (to by nejradši furt) a z legrace, protože jsme to nikdy nezkoušeli, jsem u bodu „ukáže na část svého těla“ nadhodila „ukaž pupík“ a on ho ukázal. Ale možná je to proto, že když má plínku a nemá tričko, je pupík z celého těla jednoznačně nejzajímavější 😉

A samozřejmě ho doma všichni hrozně milujeme. Bibina o něco míň, když ji občas zatahá za vlasy nebo něco vezme. Ale i ona už neodchází do postýlky ani do školky bez toho, aby dala „Vikouškovi pusu na čelíčko“ ?

image

image

image

Příspěvek byl publikován v rubrice Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 komentářů u “Viktorek 14 měsíců

  1. Strašně roztomilej klučík to je, a ty kukadla, by se v nich člověk utopil! Tak držím palce, ať je s očima vše v pohodě a bez komplikací. Já od té doby, co jsem matka, taky strašně řeším všechny zdravotní komplikace, považovala jsem se vždycky v otázkách nemocí a zdraví za racionálního optimistu, ale teď kolikrát předvádím, sice většinou jen v duchu, ale stejně, hrozný paniky, že bych se propleskla, ale nemůžu si pomoct;)

    • Děkuju moc! Zajdem na plusoptix, ale pozoruju ho a vypadá to snad ok. Mám to podobně, sama nejradši léčím jakýkoli moribundus čajem, obkladem a teplými ponožkami, ale když jde o děti a hlavně o to, aby z něčeho neměly trvalé následky… Psycho.

    • Rostou, rostou… 🙂 já se pravidelně divím nad dětmi kamarádek „jak to, osm měsíců, vždyť se to nedávno narodilo!“ 😀

  2. hele u nás jakmile dojde na aryngitidu, tak já jsem strašná hysterka, plašim a celá se klepu a ve finále jsem na sanitku víc já než kluk 🙂 ale musim říct, že čím víc rozličných nemocí poznávám, tím jsem klidnější (až na tu laryngitidu no 🙂 )
    jinak naše dítě též moc nemluví, jediný co umí bravurně je ňam a hudryhudry jako krocan 😀 Pizejska byla v mluvení taky pomalejší, začala mluvit až těsně před druhýma narozeninama a dneska ústa nezavře a mluví obstojně

    • No laryngytida fuj, o tom mi stačí číst a pevně doufám, že nezažiju! Vikouš je stran mluvení pěkná podšívka. Ne že by neuměl, on prostě nechce. Včera jsem odešla z pokoje a byl tam L. Když jsme doma sami, začne prostě řvát; teď šel k tátovi a fňukal „Mama? Deje? Mama? Deje?“ Věřím, že je ten typ, co po třech letech skřeků pronese takové to „polévka je moc slaná“ 😀

  3. Choroby taky nezvládám, nejhorší byla ta viróza s vysokými horečkami, kdy Eli jen mátožně hleděl do blba. Uspala jsem ho a jakmile jsem zabouchla dveře tak jsem se složila. Bylo mi děsně a ta bezmoc, kdy čekáš až a jestli to opadne… Fuj!
    Nebo jak Faník začal z ničeho nic zvracet, jako malé půlroční miminko až zvracel i nosem… A v nemocnici mi řekli, že doktor není a musíme na Kladno. No bylo mi snad hůř jak jemu… 🙁

    Ale raději být zdraví a Vikouš vypadá super zdravě a ty modrá očíčka, z něj vyroste taky lamač srdcí! Mimochodem taky se tě stále ptají jestli je to holka? ^^

    • Brr, nechci si ani představovat 🙁 a úrazy jsou teda taky chuťovka, dodnes – po roce – je mi blbě z B. rozražené brady…

      Člověče, neptají a nikdy neptali 😀 možná je to tím modrým kočárkem a že je povětšinou v modré, šedé nebo zelené. To jsem si užila naopak s Bibi, protože jak nemá náušnice, dlouho byla plešatá nebo nakrátko a dost nosila unisex barvy, tak ji 2/3 lidí nejmíň do dvou let oslovovali jako chlapečka. Až mi to bylo líto 🙂

      • U nás tedy ač kluci mají oba klučičí věci tak se lidi neustále ptají jestli je to holka nebo kluk. Já si myslela, že je to kvůli těm jejich očkám. Ale asi to bude v něčem jiném :/
        Naštěstí u Eliho už to je vidět, ale dokud byl v kočárku tak to samé.

        • Tak se musím přiznat, že jsem dnes viděla chlapečka 7m celého v tmavém a stejně jsem myslela, že je to holčička, dokud se o něm nezačalo mluvit v mužském rodě 😀 někteří kluci jsou asi holt tak… něžní? Nebo jak to formulovat, na našeho ramenáče to každopádně nikdy nikdo nezkoušel 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.