Začátek minulého týdne byl ve znamení destrukcí. Bibina rozbila Lvíčkovu druhou a poslední skleničku z Googlu, Lvíčkovi spadnul služební macbook a ohnul si hliníkový roh, takže musel narovnávat kleštěmi aspoň otvor na sluchátka z šišoidu na přibližný kruh. Mně se zaseklo ovládací tlačítko na iPodu, zrovna v době, kdy jsem ho zase mohla na procházkách s jedním pišišvorem začít víc používat – takže ho teď „startuju“ připojením na nabíječku, dám shuffle a spolehnu se na to, co mi tam přehrávač nasází. A jeden den jsem měla strach, že mi odešel GSM modul na telefonu, ale pak se ukázalo, že jenom asi na hodinu vypadl signál T-Mobilu 😀
Ani ten konec nebyl nic extra, hlavně sobotní oslava Lvíčkova svátku u tchánů, kam přijeli jeho prarodiče, které Bibina nesnáší (čemuž se nedivím, protože na ni mají neustále průpovídky typu „co ses naučila ve školce? zlobit, co?“) a na konferenčním stolku bylo neustále kafe, jídlo apod., takže jsem musela Vikouše pořád držet, což nás prudilo taky oba. Ale hlavně ten týden úplně nehorázně utekl.
Fotky opět zatím bez popisků, ale vaše fantazie to určitě zvládne 🙂
Taky mě vždy děsně prudí, když jsme někde na návštěvě a já musím chtě nechtě s dítětem hrát hru o to, kdo uloví, vylije nebo shodí víc věcí ze stolu. Teď jsme to posunuli do vyššího levelu, kdy já mám krom souboje se 17m klukem ještě v ruce 2m mimino. Bohužel pro mě se kluk čím dál zdokonaluje a já pokulhávám.
Jajaj. Musím přiznat, že jsem si netroufla otěhotnět před rokem a půl starší, kdy jsem začala vnímat nějaké záblesky ovladatelnosti a polevení v sebedestrukci 🙂 na druhou stranu dvouměsíční ještě lze odložit na gauč nebo na zem a než se začne sebevraždit ono, starší už by měl být rozumnější – držím každopádně palce!