Viktorkův první ananas

Viki miluje ovoce. Tepelně nebo průmyslově nezpracované ale poměrně blbě tráví, takže třeba hrozny se mu snažím nedávat (k čemu to je, když je najdu za půl dne v plínce v prakticky nezměněné podobě?).

Včera jsme dostali od tchyně polovinu velmi zralého ananasu, tak Lvíček že si ho dá k dopolední svačině. Viki samozřejmě loudil. Dostal líznout, zašklebil se, sousto v něm zmizelo a loudil dál.

V jednu chvíli ananas v misce došel. Otesánek spustil ukrutný řev „jabu jabu!!!“, tak jsem mu šla nakrájet zbytek a odnesla zpátky Lvíčkovi na gauč. Viktorek to nějak nezaregistroval a až když jsme mu ukázali „Podívej, táta má ananas!“ zahulákal „JABUUU!“ a rozeběhl se z kuchyně na gauč.

Tak nadšeně, že přehlédl kuchyňský stůl, který mu stál v cestě. Ozvalo se „třísk“ a i když nám ho bylo líto, já a L jsme se nevyhnutelně složili smíchy. Mladý pán nakonec svoje jabu dostal a všichni byli spokojení. (A ano, trávicím traktem už prošel beze změny, příště mu dám jíst pěnovou gumu a polystyren a budu omývat a recyklovat – vyjde to levněji… :D)

Příspěvek byl publikován v rubrice Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *