Už týden. A den. Nějak jsem to částečně vypustila, částečně nestihla. Ale vidím, že ten čtvrtrok je zase velký přelom.

Tentokrát hlavně v komunikaci. Viki umí kývat a vrtět hlavou a na většinu jednoduchých otázek tak zvládne odpovědět – chceš banán, chceš mlíčko, chceš ven, chceš se jít vykoupat… I když nemluví, na spoustě věcí se takhle dohodneme, což je super a taky to ušetří nějaký počet oloupaných banánů, načatých přesnídávek a rozmíchaných lahví mléka. Dokáže ovšem taky trolit, když z vany ukazuje na osušku a jak se s ní přiblížím, zase si dřepne do vody. A když mu vezmu něco, s čím si nemá hrát, strašně se vzteká – doufám, že z toho aspoň trochu vyroste.

Apropó, mluvení. Je vidět, že razí opačný přístup než Bibina, která se vždycky, řekněme, nerada přepínala a její strategie byla „naučím se, jak se to jmenuje, a řeknu si o to“. Viktorova je „vezmu si to sám, a na co nedosáhnu, to si vyposunkuju a vyřvu“. Jeho lingvistické pochody jsou mi záhadou. Vypadá to, že se vždycky naučí jedno slovo a pak ho používá úplně na všechno. Všechna zvířata dělají Bé. Na miminku v leporelu se naučil Mimi, ale to pak bylo nějakou dobu i zvířata, plyšáci a hračky. Teď se naučil říkat Bibi, ale kromě Bibiny jsou to opět zvířata, obrázky zvířat, plyšáci a třeba i plastový druk na pravidlech používání dětského hřiště. Tak já fakt nevím. Výstižně a jednoznačně používá akorát „ňamňam“ a B ho naučila, že panda s rozepínací tlamou na jeho tričku dělá „blé“. Takže dělá Blé na otevřenou tlamu pandy i na to tričko jako takové 🙂

Za druhé je s ním obrovská sranda, když se teda zrovna nevzteká, nekňourá nebo něco nesabotuje. Zjistili jsme, že jeho smysl pro humor si ani v nejmenším nezadá s Pidižvínou (nebo s námi, když už jsme u toho). Naučil se něco nám podávat a když natáhnem ruku, ucuknout a řehnit se na celé kolo. Chápe i hry typu „projet na odrážedle tunelem mezi nohama“ a umí už pár gest z říkadla Kutálí se ze dvora takhle velká brambora, byť ještě zdaleka ne ve správných verších a pořadí. Ale jsou to první vlaštovky 🙂

Dodělávám se skřípějícími zuby poslední balení plenek 4+ a načínám pětky. Zdá se, že dva měsíce kúry probiotiky snad konečně zabraly (klep, klep) a pokud nedostane hroznové víno, má „výstupy“ tuhé a maximálně 2x denně. Snad to vydrží; jogurt jsem se tedy pořád ještě neodvážila a ostatní mléčné výrobky, když mu nabízím, nechce – buď proto, že není zvyklý, nebo už podvědomě ví, že mu to nedělá dobře :). Jinak jí skoro všechno, lososa s ratatouille, kuře s polentou, dušené hovězí s rýží; miluje skoro všechnu zeleninu a ovoce a konečně už zvládne sníst a nejen rozhlodat i syrové jablko. Což asi souvisí s tím, že mu vylezly všechny čtyři čtyřky (u spodních teda zatím jen špičky), takže má dvanáct zubů. Spává po obědě většinou v kočárku, podle míry únavy hodinu až tři, v noci celkem stabilně od cca devíti do šesti až sedmi. A z nějakého důvodu se přestal chtít koupat, vodu vypíná a ve vaně nevydrží víc než pár minut.

Dokáže být šíleně protivný a ukňouraný, ale taky nejzlatější na světě. Minulý týden se chtěl Lvíček pomazlit s Bibinou. Ta si mu položila hlavu na hrudník asi na čtvrt vteřiny a chystala se zmizet za svým. „Ještě,“ prosil L., „já jsem měl těžkej den a chtěl bych se trochu pomazlit…“ Viktorek mezitím vylezl k tátovi na gauč, klekl si a položil mu hlavičku na prsa… 🙂