Fičák (43. týden)

Je to hukot. Spousta novinek, spousta zážitků. Lvíček měl v pondělí dovolenou a užili jsme si božský prodloužený víkend, kdy jsme byli v pátek v Poděbradech (jenom s Bíbou na výstavě Chaloupka na vršku, u květinových hodin a na obědě), v neděli v Průhonickém parku (se zastávkou na kafe ve Zlatém korálku v Jílovém, aby se děti prospaly a my se v klidu zkafili) a v pondělí v zoo. Koupili jsme dětem zimní kátéerka (kupodivu sednou oběma), oba jsou z nich nadšení a myslím, že by je nezuli, ani kdyby se oteplilo na 20. K čemuž nemělo včerejší počasí daleko, ale o školkovém lampionovém průvodu a opékání buřtů zase asi až za týden 🙂

Našla jsem si práci. Nebo spíš práce si našla mě. Pidiúvazeček zvící 2-5 hodin za týden, ale i tak to pro mě byla téměř nedosažitelná meta i v případě, že mám doma jen jedno dítě. Než ho člověk uspí, než dojede domů… a pak čeká kuchyň na uklizení, prádlo na vyprání a složení, hračky na nakydání do krabic a půl milionu dalších věcí. Povolala jsem maminku, dnes tu byla poprvé. Koblih je podle očekávání nadšený, já uvidím, jak to budeme všichni zvládat, ale doufám, že ty 2-3 hodiny jednou týdně dáme. Taky masivně pomohl konec letního času, děti teď chodí spát kolem půl desáté, ráno vstávají v půl sedmé a už jen ta půlhodina až hodina rozdíl je… rozdíl. Pracovat je fantastické, aspoň zatím :D. Pár hodin týdně mám pocit, že nejsem jen další domácnostní spotřebič na výchovu dětí, vaření a zvedání předmětů z podlahy.

S fotkama jsem se tentokrát trochu rozjela, především kvůli těm výletům. Ale popisky jsem nestihla a už to chci zpublikovat, jestli si na ně chcete počkat, snad zvládnu během zítřka a teď jdu zesnout, protože jak se hydřičky přešaltovaly na konec letního času splavně, já už v těch deset večer hrabu z posledního, protože je pocitově furt jedenáct… ale tak věřím, že i to se usadí 🙂

Update: popisky nahozeny 🙂

Příspěvek byl publikován v rubrice Co týden dal, Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

8 komentářů u “Fičák (43. týden)

  1. Hurá, gratuluji k práci! Určitě se to zvládnout dá – já jsem pracovala od Žmurova půlroku s dvoutýdenní pauzou na porod Čičman:) Náročné to bylo ze začátku, potom se to zajelo úplně automaticky. On člověk stejně ty 3 hodiny týdně jinak vypráská na jiný věci:) A při nástupu zpět do procesu to sklidilo mega pozitivní body.

    • Noo, jako já samozřejmě spoustu času za týden vyplácám blbinama, ale je to takový to – dítě si hraje samo, já mu neinterferuju, ale nemůžu zároveň sednout k práci nebo jít mýt nádobí, protože to jde okamžitě sondovat, co tam mám tak ultrazajímavého. A čas bez dětí – obvykle jedna, max 1,5 hodiny odpoledne a podobný čas večer, a to je na to nádobí, výměnu pár zdvořilostí s manželem, osobní hygienu včetně duševní 🙂 a jednou týdně blog tak nějak plus mínus akorát, s tím, že občas potřebuju přes ten jeho spánek něco jet vyřídit… Pozitivní body jsou jasný, já doufala, že to tak budu moct dělat taky, ale bylo to Irsko a už jsem nechtěla čekat na návrat a možná dlouhé hledání práce, kde by to bylo možné. Každopádně je to úplně jiný život, z první rodičovské jsem dělala občas něco pro Lvíčkova zaměstnavatele a bylo to podobně obohacující – jako by se v mozku rozběhl celý level extra koleček.

  2. Jojo,srovná se to…Ale teda zahanim do posteli od sedmi..do osmi všechny spí (případně Maya si čte v posteli) jinak bych to nedala…

    • To já si neumím představit :/ V teď spí cca od jedný do tří, B od dvou do čtyř (pokud usne), není absolutně šance, že by usnuli před devátou. Dneska jsme je zase tandemově (já jeho, Lvíček ji) uspávali od půl devátý do desíti!!! Jsem úplně na prášky a přemýšlím, jestli by pomohlo sestěhování – asi ho během tohohle týdne realizujeme, protože už toho mám fakt plné zuby.

    • Jestli mě nechceš rozbrečet, tak mi prozraď, jak se to dělá. Na Bibině jsme zkoušeli něco typu Estivilla, uřvala se, ale nevydrželo to a myslíme, že ji to nalomilo natolik, že doteď jednak sama neusne a jednak k nám během noci téměř pokaždé přijde. Viki spí od výměny postýlky ze šprušlové na velkou celou noc jak pařez, ale samostatný usínání na něj z tohohle důvodu nechci ani zkoušet. Ale dneska jsem uspávala hodinu a půl a připadám si jako zralá na psychiatra. Už to nedám a zároveň oni sami neusnou a pokud spí přes den, jsou v osm na vrcholu sil. Makovej odvar jim přece jenom dávat nechci. A Viki nespat nevydrží a Bíba by možná vydržela, ale spí vždycky ve školce. Fakt už nevím, jak to dělat.

      • Já to taky nikdy nechápala a to máme extrémně nespavý děti. U nás zabírá jen nespat přes den za žádných okolností, což se teda spraví fakt jen časem, až ti vydrží i Koblih. Ale i tak je to o půl 9 nejdřív, a to je po změně času.
        Btw. Bibi má ve školce povinný spaní? Nedá se to domluvit na kreslení si, nebo prohlížení v klidu? Já hlavně i kvůli tomu vyzvedávám po o, protože jinak jsme na půl 10 jako vy a sakra…aspoň ten večer si člověk zaslouží!

        • Když ona to bohužel ještě většinou potřebuje, zvlášť když je dopoledne aktivní. I o víkendu nám dopoledne spává a když ne, je celé odpoledne protivná (a v noci ze spaní skřípe zuby a jeví další známky toho, že nemá po Kocourově vzoru dostatek energie na hlavní spánek dne ;)). Dělám Ómmm a opakuju si, že to je jenom období. Teď je zas nemocná, až se uzdraví, zkusíme aspoň to sestěhování a redukci počtu uspávacích člověkohodin na polovinu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *