Týden divokých snů (44. týden)

Minulý týden jsem měla ulítlé sny i na svoje poměry. A většinu jsem si jich pamatovala, takže Bibině, která měla zrovna období „co se ti dneska zdálo“, jsem to musela poněkud filtrovat. V pondělí se mi třeba zdálo, že jsem měla tablet trojúhelníkového tvaru, který se mi podařilo rozbít, a oprávněně jsem se obávala Lvíčkovy reakce. Když jsem ho pak potkala, byl prošedivělý, ale hrozně mu to tak slušelo 😀 taky se mi zdálo o veřejném bazénu tak úzkém a krátkém, že se v něm nedalo pomalu ani otočit, a lince metra, která měla asi jen tři stanice a nenavazovala na žádnou jinou, takže když jsem na ni omylem nastoupila, musela jsem se zase vrátit zpátky a jet po povrchu. Tenhle sen o „slepé“ trase metra se mi mimochodem zdá poměrně často, řekla bych že tak aspoň dvakrát do roka, a docela by mě zajímalo wtf 🙂

V úterý se mi zdálo, že jsem měla asi sto dvacet kilo a byla zoufalá, co s tím jako budu dělat. S vyřešením mi nicméně pomáhaly lahve skotské whisky ve tvaru zvířat typických pro skotskou vysočinu – westhighlandský teriér, zajíc a kachna. (To by nemusel být úplně blbý marketingový záměr.) Některý další den zase o tom, jak se mi už nevím z jakého důvodu měnil obličej: nejdřív mi narostl hipsterský plnovous, pak si vybavuju knírek a jednu chvíli jsem dokonce měla blond kohouta a vykulený výraz jako Viki. A finálně, jak už mi asi hrabe z toho nemluvení, se mi někdy v sobotu zdálo, že Viki pronesl větu o čtyřech slovech – něco zhruba smyslu „chci sýr od Bibi“. Od úplňku i do úplňku daleko… no tenhle týden se naštěstí moje noční mozkové mejdany trochu uklidnily.

Taky mě překvapilo zjištění, že bych chtěla auto. Celou, celičkou dobu od návratu jsem si neuměla představit, že sedám za volant, notabene s dětmi v sedačce. Poslední týden nebo dva si uvědomuju, jak mě prudí, že kamkoli potřebuju, musím nejdřív dojít 10-15 minut na nejbližší zastávku MHD. V létě to byla pohoda, prostě procházka. Teď je to hrozná otrava a většinou se mi s koblihem nechce. Čím dál víc mi naskakuje obrázek, jak by bylo prima moct si to všechno objezdit nějakou postarší kárkou. Ideálně půjčenou, protože ani na malou, věkovitou ojetinu aktuálně volné prostředky v rozpočtu nejsou a potřebovat ji budu reálně jenom cca rok. Vyzvedávat Bibi ze školky. Zajet si na nákup do Metropole, Tesca, Ikey, herničky v Řepích. Všechno maximálně čtyři pět světelných křižovatek odsud – a ve všem by mi to výrazně ulehčilo život. A co je nejdůležitější, věřím, že tyhle trasy bych zvládla natrénovat a neměla bych ani strach o sebe a děti, protože po všech bych to zvládla rozjet tak maximálně na třicítku 😀 ale nechám si zajít chuť, auto mi nikdo nepůjčí a zima bude už jen nějakých pět až šest měsíců. Mno.

Fotky zdehle a já si jdu lehnout. Dneska B nespala a V jen deset minut, pak se probudil při přenášení a zbylou hodinu ležel potichu v kočáru s otevřenýma očima, takže výjimečně oba usnuli před devátou. (A já lovila po netu hračky. Úděl rodiče před Vánoci…)

PS pro budoucnost: dnes vyhrál Trump americké prezidentské volby. Bude sranda.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co týden dal, Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 komentáře u “Týden divokých snů (44. týden)

    • Ono já vždycky věděla, že kdybych musela (třeba dům za Prahou nebo emigrace do Států atd.), tak bych se kousla – ale byla jsem ráda, že nemusím. Už Lvíček mě před deseti lety pracně „rozjížděl“ a fakt jsem netoužila to opakovat, zvlášť když jsem byla v posledních pěti letech skoro nonstop nějak negativně ovlivněná hormony. Ale teď to ze mě konečně padá a já jsem schopná připustit i pozitiva 😉 že bych se vydala třeba přes půl Prahy, to rozhodně ne, ale na ježdění vyloženě tady mezi mými místy těch pozitiv vidím hodně. Prostě proto, že z toho našeho Vystrkova je to všude daleko 😀

        • No, omezuje to. Ale já si doteď fakt netroufala – co já dokázala předvést za manévry za volantem bezdětná! A ještě rozhozené hormony k tomu… Ale ono je to fakt bezpředmětné, na rok pořizovat auto nemá cenu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *