„Hele, tati, rampouchy!“ zapištěla Bríga 31. prosince, když začaly létat první dělbuchy a ohňostroje. Nedokáže si totiž z nějakého důvodu zapamatovat slovo rachejtle. Když jsme ji opravovali, po zbytek večera z toho byly kompromisní rapouchle. Spala od čtyř do šesti večer, takže vydržela v naprosté pohodě až do půl jedné, kdy šla s námi spát (V to zalomil víceméně ve svoji klasickou půl desátou, i když jsem se ho snažila udržet vzhůru, takže bylo jasné, že později než v půl osmé budíček nebude). Akorát rapouchlí si moc neužila, protože padla mlha a málokdo vůbec šel ven střílet. Aspoň překvapila všechny babičky, kterým jsme o půlnoci volali.

Náš mezisváteční týden byl poměrně náročný, ale naštěstí utekl docela rychle. Akorát ta aklimatizace ve školce byla včera dost těžká (vrátila se s pláčem, že se jí po mně stýskalo) a dneska už přišla rovnou s blinkáním, během večera vrhla asi čtyřikrát, takže nás nejspíš čeká stará známá blicí viróza a já půjdu pomalu spát, protože nemám tucha, jaká bude noc. (V spí asi od půl deváté, protože venku, kam jsem ho vzala v kočárku uspat, ho po dvaceti minutách chvíli před návratem příšerný vichr zase probudil, a to i přes zakrytovaný kočárek.) Bibi asi čtvrt hodiny po příchodu domů zahlásila, že potřebuje blinkat, a stihla dojít do koupelny. Osprchovali jsme ji, usadili na gauč, pustili Rebelku a asi po půl hodině zčistajasna povídá „špatenka“ a v pololeže vychrstne ze žaludku čtvrt litru předtím vycucané vody na sebe a gauč. Asi že abysme se moc nenudili. Tak snad bude co nejdřív dobrá. Fotky z mezisvátků zde.