Prý se flákám (14. týden)

Já vím, já vím, že ještě nebyl blog za minulý týden. Tak samozřejmě, kromě pečení narozeninového dortu, slavení narozenin, generálního vykydání dětského pokoje, výpravy dětí do školky a přípravy Velikonoc se pořád jenom někde válím. Hlavně v posteli při uspávání, které končí poslední dobou na můj vkus zase nějak pozdě, ale to se nejspíš taky bude měnit – jednak tím, jestli bude Viki chodit do školky častěji, jednak tím, že Bibi přestává, teď už asi definitivně, spát po obědě (což má zatím tedy bohužel vliv jen na její protivnost ve druhé půlce dne… ale jo, devátá je pořád lepší než půl jedenáctá).

O narozeninách a tom ostatním ale až příště, teď minulý týden – co k němu? Děti pořád ještě pokašlávaly, takže byly ještě doma (a k tomu mě tchyně ničila zpochybňováním, jestli OPRAVDU už příští týden mají jít do školky – opravdu ano; tu předchozí nemoc jsem je nechala doma radši celý týden potom, co už vypadali zdravě, a za týden a půl byli zase na hromadě, takže doléčování zásadně beru selským rozumem a když už trojčí, nudí se, zlobí a za celý den dvakrát zakašlou, tak jo, FAKT už do školky potřebujou). Teplý víkend jsme si užili a byli jsme v sobotu na výletě mašinou, v neděli v botanické… a tím plus pondělím se zjevně jaro vyčerpalo, takže nám ani zvlášť nevadí, že teď na Velikonoce má Lvíček pohotovost a není prostor na nějaké zásadní výlety.

Fotky zde, je jich trochu víc, poslední tak čtvrtinu můžete přeskákat – jsou to převážně motýli 😀

Příspěvek byl publikován v rubrice Co týden dal, Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

6 komentářů u “Prý se flákám (14. týden)

    • To je takový náš interní humor doma 😀 vlastně to neříkal nikdo, jen Lvíček si stěžoval, že není blog, tak jsem opáčila něco v tom smyslu, že to je hrůza, jak nic nedělám.

  1. U nás Eli se školkou končí na měsíc. Podle dr. je často nemocný kvůli tomu, že si tělo neodpočine a imunitu si netvoří neboť stále bojuje. Tak mi doporučila, že si ho mám nechat určitě měsíc doma. Když můžu… o-O
    Mě to žíly netrhá ale Elda bude vyvádět až mu dojde jak dlouhá doba to je. Hlavně už teď se ptá jestli zítra už jde do školky. 🙁

    • Jajaj, to teda nezávidím. Musím teda říct, že ptaní na školku moc neznám, takže o to jsou ty případné dlouhodobé nemoci doma snesitelnější.

  2. Co bych za to dala, třeba takový aspoň polodenní flákání se! Fakt musím přiznat, že mě poslední dobou ráno cukala ruka na mobilu, jak jsem chtěla napsat šéfovi,že si vyberu sick day. Ne na to, že by mi bylo špatně, ale na to, že bych si skočila pro čerstvý pečivo do pekárny a koflíček voňavýho pressa, válela bych se v knížkách, navlíkla rozsypaný korálky, probrala se starými dopisy. No a místo toho dám ten mobil do kabelky a jdu na metro, protože sick day budu potřebovat, až se děcka probudí s horečkou, nebo poblitý, takhle zodpovědná já jsem (a je mi z toho spíš smutno, než že bych na sebe byla hrdá)

    • Mám kamarádku, která si příležitostně bere den dovolené, je doma a věnuje se svému koníčku, a já jí to strašně přeju – a rozumím tvé zodpovědnosti (já to jednou, věřím, budu mít úplně stejně, poctivej starej blbec), ale někdy bys to udělat měla!

Napsat komentář: Calad Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.