Skeč cyklistický

Dneska jsme jeli s Bibi do Decathlonu pro cyklistické rukavice… a odjela s růžovýma rukavicema, růžovýma chráničema, růžovou helmou a taky zbrusu novým 16″ růžovo-tyrkysovým kolem. A dojela na něm většinu cesty domů.

 

sdr

Byla jsem na ni hrdá. Abych to vysvětlila: sama na kole nejezdím. Neumím. Rodiče mě to nedokázali naučit (i s postranními kolečky jsem se skácela do pangejtu u pusté silnice za babiččiným vesnickým domem), ex mě to nenaučil, a Lvíček mě sice naučil jakžtakž držet rovnováhu, ale po opuštění tréninkového plácku zjistil, že chytám naprostou paniku v okamžiku, kdy se blíž než deset metrů ode mě objeví auto. Takže zase nic. Kolo (z tehdejšího Carrefouru asi za 1900) jsem nechala u popelnic a smířila se s tím, že cyklistika mi fakt nic neříká. Ale přestože bych byla radši, kdyby děti nejezdily pokud možno vůbec na kole, nemohla jsem si pomoct a obdivovala jsem ji.

Lvíček se inspiroval a večer, když jsem se sprchovala, si na stránkách Decathlonu vybral kolo pro sebe – buď s hydraulickýma brzdama za 11,5 nebo bez nich za 8. Nadšen, že před pár lety by takový kolo stálo 40… Napůl vážně (pohlcená atmosférou), napůl v legraci jsem se zeptala: „A pro mě by tam něco nebylo?“

Lvíček nehnul brvou a opáčil: „Dospělý s kolečkama?“

Příspěvek byl publikován v rubrice Skeče a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 komentáře u “Skeč cyklistický

  1. Je dobrá 😉 a v decathlonu taky nechám vždycky daleko víc peněz než jsem původně plánovala…

    • Já k němu byla nejdřív skeptická (a teda šunty se tam najdou taky), ale ve spoustě věcí mě hodně pozitivně překvapil. Pořizovala jsem tam výbavu na hory, kterou potřebuju reálně fakt ten týden za rok jako doprovod na školkové akce, vzala jsem všechno nejlevnější a byla jsem navýsost spokojená…

  2. Jé, tak máte cyklistku. 🙂 Vůbec se ti nedivím. Já si myslím, že postranní kolečka jsou naprostá blbost a je to s nimi ještě horší než bez nich. Měla jsem jako malá taková kolečka ke kolu a vždycky, když se to nahnulo a opřelo o jedno z nich, tak jsem se lekla, zakymácela a spadla. 😀 Takže bylo pro mě jednodušší se naučit balancovat bez nich a naučila jsem se to až v šesti letech. Sama bych asi dítěti po nějakém odrážedle dala takové to balanční odrážecí kolo a pak normální kolo. 🙂 Tak uvidím, jaká bude praxe u toho našeho malého pána.

    • Já si to vždycky myslela taky, ale fakt nevím, jestli u malýho paličáka s nějakým voděním/držením pochodíme 😀 jo, budeme zkoušet tohle léto Davídka po ségře a kolo fakt jestli, tak až bude mluvit a nebude se vztekat, takže to vidím na to příští jaro 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *