Minulé pondělí jsem vzala děti vyrábět občanky. Vikouš se choval jako satáně, na motorce ujížděl zásadně opačným směrem; když jsme dojeli na ÚMČ Prahy 13 (zaplaťpámbu, že jsem je kvůli tomu nemusela táhnout do Dejvic!!!), projel úřadem skrz a chystal se pokračovat na ulici, jen tak tak jsem ho drapla, usadila do kreslicího koutku a šla ulovit číslo. Když cinklo, sesbírala jsem děti a kodrcala se do fotobuňky, na sloužící úřednici zjevně moc pomalu (asi deset vteřin), protože v okamžiku příchodu už svítilo další číslo. Ale vzala mě. „To jdete s oběma? A dvě čísla máte? Nemáte. No hlavně že to tam je všude napsaný,“ utrhla se. Že jsem pološílená s dvěma dětmi a dvěma dopravními prostředky byla ráda, že jsem našla čudlík s nápisem Občanské průkazy, jsem se ani nesnažila vysvětlovat. Bibi byla zlatá, úřednice ovšem spojila její fotku s Vikoušovými nacionálemi, takže se musela fotit znovu (ještěže to nebylo naopak). Vik se fotit odmítal, vsedě i vestoje, otáčel hlavu, ksichtil se a zdrhal. Takže na průkazech bude usměvavá princezna a batole – zatvrzelý recidivista.
Po průkazech jsem jim slíbila skákací hrad na farmářských trzích, nicméně bláhově jsem si myslela, že to vezmu přes stánek s kafem, a zatím mi tam B ujela na koloběžce a V jsem nedokázala zadržet, aby nechtěl za ní. Tak jsem asi tři čtvrtě hodiny zbídačele seděla na lavičce před hradem, až jsem uviděla přijíždět Marcelu z Pradobrot s Ivonkou a použila to spolu s půjčením traktůrku jako záminku pro přesun. „Espresso macchiato, nebo život,“ požádala jsem paní ve stánku a dostala jsem věrnostní kartičku (jen teď nevím, jestli se mi s dráčatama na ty trhy bude ještě někdy vůbec chtít :D)
V úterý byly obě děti ve školce a Lvíček na týmové večeři v Ambiente, takže na mně bylo vyzvednout je a dovést domů. Odcházela jsem, zavřela do obýváku… a když jsem se tam ještě chtěla jít naposledy napít, už jsem neotevřela. Mávla jsem rukou, šla pro děti, koupila jim dohromady asi sedm rohlíků, šla ze školky přes hřiště asi dvě a půl hodiny a po příchodu kolem osmé zjistila, že klika se zázračně nezprovoznila. Naštěstí děti byly nafutrované rohlíkama a Lvíček v hospodě už končil, takže když nevyšlo pár telefonických a foto-konzultací, přijel kliku rozebrat a pustit nás do kuchyně.
Ve středu jsem musela poklidit, protože přijeli tchánovci přát mi k svátku (dostala jsem fajn plážové šaty, šátek/pareo a od Lvíčka kytku, Doubleshot a tak trochu jako dárek pro všechny Bluetooth reproduktor) a ve večerním šrumci Lvíček balil na služebku.
Ve čtvrtek odjel Lvíček na teambuilding s přespáním a já poprosila mámu, aby přijela odpoledne a pohlídala V, protože jsem si s ním netroufala sama vyzvednout B. Tak se mi odvděčili – B tím, že si na polní cestě začala prozpěvovat „čů čů čůůů“, tak jsem se jí zeptala, jestli chce čurat (čurala ve školce, ale po nedávném počurání to nechci zanedbat). Prý ano. Tak jsem ji zvedla do klubíčka, pořád nic, krmila mě pohádkami, že už cítí, jak to teče… a začala kadit. Sebrala jsem bobek z polní cesty jak po psovi, pytlíkem od náhradního školkového oblečení, a odtáhla B domů s krví šumící v žilách. Pět minut od domova! A kdyby mi aspoň nekecala!
Doma jsem pak zjistila, že Vikouš, který nespal přes den, usnul v půl páté v křesílku u televize. Takže můj volný večer vypadal tak, že zloprckové usnuli něco před půl jedenáctou…
Zbytek týdne už byl ale super, zvlášť sobota – děda si ráno odvezl Vikiho a my s Bibinkou jeli do Plzně do zoo a dinoparku. Zjistili jsme, že je tam dětský den, takže za obrázek mají děti vstup zadarmo, v různých soutěžích pak Bibi vyhrála plastové dinosaury, lízátko a pexeso, u restaurace si zařádila v kuličkách, vytěžila z toho dvě zmrzliny a řízek… super to bylo. Cestou zpátky jsem přepadla Costu Express na Shellce a jelikož neměli macchiato, ukradla jsem Lvíčkovi trochu pěny z cappuccina 😉 Bibi si zdřímla půl hodinky v autě, doma jsme si ještě odpočinuli a pak vyrazili na špekáček ke zličínským myslivcům. Na cestu zpátky mě napadlo svézt se autobusem, dojet do Decathlonu a koupit Bibi rukavice na kolo… a jak to dopadlo, jsem postovala minule 😉
Viki nová slova – goji, plej (play), dodo=židle, jůů, není, hají
Fotky zatím bez popisků zde.
goji je fakt od kustovnice? jen se divím, že tenhle plod může nějaký dítě namotivovat naučit se jeho název (i když je fakt, že Žmurovi jednu dobu taky docela jely…)
Ta občanka mi silně připomíná Čičmaninu fotku na bývalé tramvajence…na té je v divoké křeči u mě na klíně, takže je tam vidět i kus mé hlavy s křečovitým úsměvem:)
Jo, mně to přijde taky jako úplně absurdní slovo s naprosto minimální užitností… ale on je prostě troll a opakuje výhradně to, co se mu zalíbí (a dobře vyslovuje). L je měl v müsli…
To „Espresso macchiato, nebo život,“můžu potvrdit, žes fakt říkala:o) A děti vypadaly hodně (alespoň na můj vkus, ale já jsem pokřivená svým synkem, že jo:o)). Na kávičku zase někdy doraž, maj jí fakt dobrou:o)
No víš co, na náměstí neměly moc příležitost ujíždět mi každé jiným směrem 😀 měly kliku, že mě nechaly aspoň vypít to kafe, jinak cesta na metro i od metra byl pak už čirej horor.