Viki dva a půl roku

Tenhle příspěvek jsem měla napsat už včera, ale jaksi… v neděli jsme byli na večeři k Lvíčkovým narozeninám. Babička hlídala a já zarezervovala restauraci Mlýnec, degustační menu jako rok a tři roky předtím (ve Vikiho půlroce jsme myslím nikde nebyli 😀 ). S párováním vín jako loni, ale zatímco loni v Grand Cru jsme byli už v půlce přejedení a vína bylo tak akorát, tentokrát mě přejedení dostihlo až u dezertu, zato kocovina trvala celé pondělí. Tož tak. Nevím, jestli byli tak štědří, vína moc alkoholická anebo my jsme už staří, ale příští rok myslím že párování s vínem vynechám.

Takže Viki. Našemu Budulínkovi je dva a půl roku a za poslední dobu se hezky vytáhl a zeštíhlel – pořád působí robustně, ale batolecí oplácanost už je víceméně pryč. Hezky se rozmluvil, každý den se naučí několik nových slov – v sobotu jsme byli s Bibinkou na delším výletě, Vikiho si vzala babička a když jsme přijeli, blaženě si hrál s vyřazenou elektronikou a přivítal nás slovy „mám voták“ (tedy foťák). Večer zase popadl nějakou účtenku a volal „papír“, „gaga“ už je jen jeho zelené enduro, jinak nahradil „auto“ a „momoka“. Zná několik protikladů (malej x velkej balón, nový x talý býle) a torza několika říkadel. Například „ty, tyly, tát, hlát, už du“ (=tři, čtyři, stát, hrát, už jdu – asi každý poznal hru na schovávanou 😉 ) nebo „babi, klabi, haha, hehe, aby“ (Babi! V bazénu jsou krabi! Chacha, cheche, jenom aby…)

Je šikovný. Skoro se sám oblékne – natáhne si kalhoty na nohy a jakžtakž i přes zadek, když se mu podaří si zapamatovat, že ty nohavice má navléct jako první 😉 s ponožkou si poradí, když ji vezme do ruky patou dolů; v opačném případě skončí patou na nártu a voláním obsluhy 😀 do trička se taky nasouká, když se dostatečně zklidní, aby si ho obléknul nejdřív přes hlavu a pak ruce. V Mirakulu a podobných parcích začal lézt po lanových atrakcích – zatímco B se na nich začala bát 😀 Ohledně nočníku – mohl by být víceméně bez plen, ale není to tak, že by byl odplínovaný, jen málo pije :/ když ho namotivujeme sednout si na nočník, vyčurá se, ale sám od sebe si nedojde. Plenu má suchou tedy i ráno, takže až mu to jednou sepne a odplínuje se, bude to asi rovnou i na noc. S velkou potřebou je trochu větší problém, pokud to chytíme v začátku, na nočník to dodělá (stalo se zatím jednou), ale sám si tam sednout odmítá, resp. vyčurá se a zase vstane. Možná by pomohlo, kdybychom mu dali nočník někam, kam se zašívá; zatím je to tak půl napůl plínka x slipy. Slipy („lipy“) nosí rád, ale už je zvyklý a říká si o plínku na výlety a na noc.

Nosí velikost 98, ještě začátkem léta měl 90 centimetrů, teď už se pod přeměřovací tyčku v Mirakulu nevejde, tak tipuju cca 92-93 🙂 Vzteklých záchvatů bylo ještě před pár týdny až měsíci několik denně, teď to začíná ustupovat (doufám, že to vydrží), čím víc komunikuje, tím je to lepší. Umí být i naprostý zlatíčko, jen je někdy těžké předvídat, kdy nastane co 🙂 A super je, že je schopen se zapojovat do našich i velmi abstraktních her – povídá si s Pinďou, kterého „vezeme na zadním sedadle auta do školy“, chytá imaginární míček, který mu hází Bibi na cestě, nebo „sundává“ z oblohy maličká letadýlka na obzoru 😉 a nejoblíbenější hra je „já táta – ty mimi“, případně opačná 🙂



Příspěvek byl publikován v rubrice Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 komentáře u “Viki dva a půl roku

    • Joo 🙂 jak je Vincent o kus starší, mám vždycky před očima tvoje blogy o něm, hlavně „kotouo čičičí“ 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *