Jasně. Když máte děti, čekáte spoustu nečekaných věcí. Nemoci, destrukce, změny režimu. Ale minulý týden nějak vybočoval z toho, na co jsem poslední dobou byla zvyklá.
Jednak ty nemoci. Normálně nás buď bolí v krku a pak se spustí rýma (Bríga, Lvíček) nebo to spadne na průdušky (Viki a já). Teď jsem měla poprvé asi od gymplu všechno dohromady a navíc mi bylo někdy od středy do soboty každý den hůř. Teď se to trochu zvedá a děti šly od úterka do školky. Ale celý minulý týden byly jako na houpačce, večer jsme většinou šli ven a ráno to zas stálo za houby. Těch sirupů, co jsem do nich nalila…
A teda, ještě ty historky okolo… Minulé pondělí si B šla bez dovolení vykutat něco z lednice a shodila na sebe otevřenou smetanu. Takže jsem jí ještě před snídaní musela mýt vlasy a L vtipkoval, že má máslo na hlavě. Měla. Ve středu zase V dostal na procházce lízátko, které mu upadlo do štěrku, L mu ho zabavil. V ho vyžebral zpět pod podmínkou, že ho nebude dávat do pusy… takže schlamstul plné lízátko kamínků a tři dny pak nebyl na záchodě.
Takže takovéhle tady máme srandičky… jo a za tři týdny se jakože stěhujem neboco.
Fotky zase bez komentářů… možná někdy časem.
Fuj, já už normálně začínám mít fobii z lízátek. A už jim je ani nekupuju, ale z nějakých mně záhadných důvodů je stejně pořád od někoho dostávají. Lízátko mám spojený s oblemcanou kuličkou na špejli, kdy sobě navzájem (a mně) pohostinně nabízí ochutnávku svých trávicích enzymů, nebo olepeným krajem nábytku, kam se lízátko položilo. A pak samozřejmě požívání kamínků, jehličí, hmyzu a čehokoliv, co sedlo na lep:) Ble!
Jo, taky je nenávidím 😀 ani jeden je většinou nedolíže, ale vyhodit se to nesmí, takže kam s lízátkem – to by byl námět pro Nerudu!