Naše paní Božena Němcová (13. a 14. týden)

Z narozenin obvykle nemám depresi. Víc než půlku dosavadního života jsem se na ně dokonce freneticky těšila, poslední roky, jak už to tak bývá, spíš míň a míň. Ale pořád jsou to narozeniny, lidi člověku blahopřejí a nosí dárky a kytky. Fair enough.

Zítřejší narozeniny ale patří k těm milníkům, které nesu trochu hůř. Mizerně mi bylo o těch 22., protože to jsem věděla, že Orten zrovna umíral a přesto dokázal stvořit víc lepší poezie, než to já dokážu za celý život. Depresi z třicátin jsem se dokázala šikovně vyhnout velmi čerstvým zjištěním těhotenství, takže jsem celý narozeninový týden (přijeli jsme na Velikonoce z Irska) strávila hrdým konspirováním, hledáním výmluv pro nepřipíjení a zakuklenou čirou radostí z nastávající životní změny. Ale zítra mi bude třicet šest. A Božena Němcová, jak jsem minulý víkend čirou náhodou zjistila, napsala Babičku v pětatřiceti. Tak to už taky nedoženu, i kdybych psala celou noc.

Ále co. Člověk by si měl asi dávat přiměřené cíle (ale jaké vlastně jsou ty přiměřené?). Na druhou stranu, v těch 22 jsem měla takovou globální životní depku (škola šla do háje, první vážný vztah pomalu taky, jen jsem to ještě nevěděla) a během následujících dvou let se mi život otočil úplně vzhůru nohama a dneska snad už můžu zhodnotit, že k lepšímu. Tak třeba… 🙂

Za měsíc budeme přestěhovaní. Nějak nám to utíká. Trochu pitomé je, že děti už jsou zase nemocné. Už od Velikonoc (ty tak nestojí prakticky za zmínku – s výjimkou velkopátečního výletu do Zájezdu a sobotní večeře a Ready Player One v Goldclassu) a minimálně Viki ještě určitě do konce týdne. Takže dneska zas jenom stručně a bez popisků (časem možná doplním).

13. týden

14. týden

PS: A ještě pracuju na jednom projektu, ale vzhledem k výše uvedenému to taky jde jako psovi pastva… až bude co ukazovat, podělím se.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co týden dal, Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

11 komentářů u “Naše paní Božena Němcová (13. a 14. týden)

  1. Všechno nejlepší a poděl se! Vidíš, já zas někde četla, že 36 je pro ženu nejhorší věk – že ne nadarmo Marilyn Monroe spáchala sebevraždu v šestatřiceti. Ale zpětně tě můžu uklidnit, že tuto číslovku nemám spjatou s žádnou hrůzou:)

    • On člověk už překročí tu lepší půlku „třicítky“ a čekají samá negativa a sociální nejistoty 😉 ale na rozdíl od Marilyn mám aspoň ty děti a zaplaťpámbů už aspoň trošičku odrostlý… psychicky je mi asi nejlíp za poslední tři roky 😉

  2. Držím palce se stěhováním! Hlavně pevný nervy!
    A k narozeninám všechno nejlepší!!! Jak píše Sedmi, vždy je co oslavovat! 😉

    • Jo, nervy to bude chtít… ale za měsíc to máme za sebou tak nebo tak. A začnu hledat práci, ojoj 😀

      • Mě nakonec po všech hloupých připomínkách práce zůstala. Ale v září prý musím nastoupit na poloviční úvazek… Nooo uvidíme co bude v září, že… 😀
        S hledáním hodně zdaru. Máš nějaké ultimátum do kdy si musíš najít práci?

        • Nemám, mě vlastně nic tak extra netlačí… samozřejmě druhý příjem by se hodil, ale L teď dostal ještě přidáno a nejsme na tom existenčně závislí. Ale ráda bych to zrealizovala někdy mezi tím zářím a listopadem, řekněme. Kdo má hloupý připomínky a na co?

          • Moje máma, už mi sháněla „lepší“ práci jinde… Ona tak nějak nechápe, že bych se chtěla víc věnovat dětem než práci. Jsme odlišné a já stále věřím, že věnovat se dětem, dokud mě potřebují je prozíravější…

  3. Taky přeju všechno nejlepší a jestli to malinko pomůže, tak mě osobně třeba Tvůj blog za ta léta, co čtu, dal milionkrát víc než Babička od paní Boženy Němcové a to si troufám říct, že jsem toho už přečetla sakra hodně a můžu srovnávat:))) Věra

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *