Bibča se nám vrátila od moře a dokonce se dokázali s Vikim první den nehádat. No, možná to souviselo i s tím, že po dvou hodinách doma na tři hodiny usnula 🙂 přivezla Lvíčkovi olivy, Vikimu dva malý plyšáky a mně koření a náramek, který jsem slíbila, že budu nosit, takže tak činím 🙂
Mám obavu, že za to, jestli jsem nebo nejsem v zenu, fakt do značný míry může i kofein. Za minulý, kdy jsem měla slovy dvě cappuccina, jsem napočítala těch zenových dnů víc než za celý rok předtím. Nepřestala jsem ho pít nějak schválně, prostě jsem na něj přestala mít chuť, tak asi budu pokračovat v nastoleném trendu, i když mě maličko štve, že těsně předtím jsem si objednala tři čtvrtkilové balíky z čerstvákáva.cz 😀
Vikiho jsem nějak přechválila. Měla jsem dojem, že už je poměrně v pohodě, ale poslední dobou začal všechno destruovat a rozebírat. Za moje dvě minuty na WC dnes vyndal štůsek kapesníků z krabičky, odnesl je do koše, krabičku zmuchlal – a když jsem přišla a začala láteřit, omlouval se mi slovy „já nechtěl“. Jak někdo může omylem vyhodit hraničku kapesníků?! 😀 Ale asi se zase musí vyrovnat s tím, že zase zápolí o naši pozornost se ségrou. I když se na ni těšil a každý den se ptal, kdy přijede. Je to těžký. A pro nás taky. Oba je milujeme, ale když je s náma jen jeden, to je takovej božskej klid… holt to musíme všichni nějak vyválčit 🙂
Fotky zde.
To mě zajímá, jak na tebe působí pravidelný přísun kofeinu? A jak to dáváš bez něj? Já mám z jeho absence normální absťáky provázené varovným pobolíváním hlavy a hlavně absolutní tupostí a leností cokoliv dělat. Vím, že je to přechodná fáze, ale na moc dlouho jsem se za ní nikdy nedostala.
Normálně bych asi taky měla. Ale já to neomezuju tak, že bych si řekla „piju toho kafe moc, půjdu to zkrouhnout“, prostě to tělo si samo natvrdo řeklo, že nechce. Podpořeno jednodenní střevní chřipkou, to samozřejmě, ale ani po jejím odeznění chuť na kafe nepřišla a ani abstinenční příznaky nepozoruju – naopak, když si to kafe dám, tak se ze mě stane uzlíček nervů, vyjíždím na děti a klepu se. Tupost a lenost mám z vedra, to mi přijde, že nijak nesouvisí 😀 a je mi to až líto, brala jsem to tak, že na jednom kafi denně není nic špatného, chvilka pro sebe, „dezert“, příležitost někam zajít, chutnalo mi… trochu mě až štve, že už asi tři týdny mi prostě nechutná 😀 možná to zase odplyne, mívám to tak jednou do roka s alkoholem, kdy si dám „suchej únor“ naprosto neplánovaně třeba v květnu, tak teď holt zas tělo iniciovalo dekofeinizaci a zatím si v ní lebedí.
U mě už to s alkoholem pomalu přerůstá v suchý rok:) – za nespravedlivě strašné následky druhého dne mi to nestojí, zvlášť když ten večer nejsem ani v náladě (zato kocovinu pak mám). A právě jak píšeš, mě dělá káva krátkodobě hrozně dobře – příval energie, dobré nálady, nápadů…spojeno se setkáváním, nebo chvílí jen pro mě. Ale dlouhodobě jsem si taky všimla, že jsem po ní spíš vycukaná, podrážděná a nespokojená s aktuálním stavem věcí. Nicméně si s kofeinovým detoxem počkám, až bude trochu zima, abych zbytek léta neprospala:)
Držím palce. Mně právě aktuálně dělá káva i krátkodobě hrozně nedobře, až mám podezření, jestli mi někdo tajně nepodává nějaký kávový antabus 😀
ad „já nechtěl“: Stojí tříleté dítě s prkýnkem v ruce a sladce se mne ptá: „Mamííí, můžu tím plkýnkem omylem plaštit Štěpána?“
A kávovej antabus mi podávala prvorozená ještě coby fetus hned od prvních týdnů těhotenství.
😀
To je pravda, moje děti taky, už tak někdy od pátého týdne – ale to jsem si v současnosti jistá, že není ten případ 🙂