Kvalifikuju se já vůbec ještě jako blogger? aneb Koronavirujeme

Určitě už jste slyšeli (nebo, pravděpodobněji, se už na základě vlastní zkušenosti do jednoho z proudů sami zařadili), že v době koronavirové karantény existují dva typy lidí: první, kterému zavřeli hospody, knihovny a fitka a tudíž doma v hromadě volného času může přečíst všechny knížky, sjet neodkoukané seriály a vycídit byt do posledního čtverečního centimetru.

Ten druhý typ jsou lidi s dětmi.

Prvního března, kdy se u nás objevil první nakažený, jsme zrovna s Bibčou odjely do Liberce na jarní prázdniny slash čtyřdenní teambuildingový pobyt posilující vztah matky a dcery, protože poslední dobou to bylo furt jen „s tátou“ a já byla Vikiho neodpoutatelná „mama“. Účel se podařil – získaly jsme bližší vztah a jako bonus jedny z posledních cestovatelských zážitků na dlouhou dobu: libereckou ZOO, IQlandii, IQpark a Ještěd.

Ještě o týden později by mě ani ve snu nenapadlo, že zavřou školy.

První (necelý) týden jsem homeschoolovala na základě zadaných stránek v učebnicích a vyzvedávala Viktorka po O, aby mu to nebylo líto. Druhý týden dostal Vikouš rýmu a tak jsem ho (s jistým ulehčením) nechala doma, přičemž mi ulehčila život výuka přes Skype, kterou Bibinčina škola zavedla. I tak ale bylo pořád víc než dost co stíhat, včetně vaření nejen pro nás, ale i pro L, kterému přistál nařízený homeoffice den po uzavření škol.

To jsme vyřešili anektováním Viktorkova psacího stolu (který zatím stejně nepotřebuje a používal jen jako sklad hraček) a dovozem pracovní židle a dalšího příslušenství.

Téměř denně chodíme „po práci“ na procházky (vynechali jsme asi dvakrát nebo třikrát, když bylo hnusně). V rouškách, samozřejmě. Každý víkendový den odpoledne jezdíme někam do přírody. Aspoň v rámci Prahy (Šárka, Hvězda), ale tenhle víkend to byl výšlap Nový Jáchymov – rozhledna Máminka a okruh lánskou oborou, kam někdo dokonce jako zpestření připravil šifrovačku o dvanácti zastaveních. Zabavili jsme se, děkujeme.

Letní čas nedáváme. Je půlnoc a já mám furt jedenáct. Krušné to bylo hlavně během uplynulého týdne, kdy před zavřením (v pátek po obědě) chodil Viki zase na dopoledne a do školky jsme s jazykem na vestě dobíhali většinou kolem deváté a někdy i po. Naštěstí je UčíTelka až od devíti a výuka od půl desáté.

Stoupla spotřeba alkoholu. Významně. V prvních dvou měsících nového roku jsme ji hodně snížili, v týdnu byly třeba jeden dva večery, kdy jsme si nalili.

Teď jsou tak jeden dva večery v týdnu, kdy si nic nenalejeme. Ale hádám, že existují i horší průvodní jevy karantény.

Příště třeba zas o něco vtipněji, i když nemáme křečka vhodného k minutkové úpravě. Zatím takhle. Že ještě žijem.

Příspěvek byl publikován v rubrice Tak všelijak a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

18 komentářů u “Kvalifikuju se já vůbec ještě jako blogger? aneb Koronavirujeme

  1. Máme podobnej režim:) Ačkoliv s úlevou můžu dodat, že zrovna ten posun v čase mi v aktuální rozvolněné době teda vůbec nepřišel hroznej a to v tomto ohledu patřím zrovna mezi nádeníky (opak náměsíčníka, který se v brzkém ránu kolébavě plouží do koupelny s poruchou komunikace hemisfér až do první dávky kofeinu).

    • Teď se trochu ztrácím buď v terminologii, nebo v časovém posunu 😀 každopádně, nám by to taky nevadilo, nebýt té školky, ale doteď prostě vstáváme, jíme a chodíme spát o hodinu později. Divný.

      • Já se ztrácím a rozplizávám ve všem:) My jsme hned ten první den děti vzali do lesa na dlouhý výlet, takže šly spát o hodinu dřív bez jediné poznámky a od té doby to nějak klape. Oni vstávají tedy pekelně brzo v jakémkoliv času a to se nezlepšilo ani tou ukradenou hodinou.

        • Tak V vstává denně kolem tři čtvrtě na osm a usíná kolem tři čtvrtě na deset, což se prakticky nezměnilo 😀 B cca o půl až tři čtvrtě hodiny dřív. Ale já jsem za poslední dva týdny asi jen jednou usnula před půlnocí (normální čas je kolem jedenácté).

  2. Ani si už nechci umět představit, jaké to musí být teď s malými dětmi… S puberťáky to je trochu jiné, zabaví se sami, ale jsou zas o něco třaskavější 🙂
    Jinak taky pořád nic nestíhám, i když bych docela ráda. Připadá mi, že jsou dny stále kratší a kratší. 🙂
    Tak se držte!

    • Každý den děkuju, že to neprožíváme s batolaty a/nebo mladšími školkáčky. Že jsou ASPOŇ takhle velký a nechají si ledasco vysvětlit a hlavně už je s nima možný chodit i na téměř dospělácký túry (o Velikonocích dali každý den 7-10 km). S puberťáky mi to přijde zase jiný level 😀

  3. Tvl jak já bych si ráda něco přečetla.. na film se podívala… Teda jakože na film, kterej chci JÁ vidět! Masakr, ale strašně si to užívám, konečně máme domácí školu, jezdíme se učit do lesa a vůbec je to báječný, i když neskutečně náročný, muž je v práci od devítí do devíti, neb zaměstnance nechal doma, takže je to na mě. Dva týdny zpátky jsem toho měla až za vandr až jsem potkala flašku becherovky, léčila jsem se z toho dva dny, celou noc jsem prozvracela, ale od tý doby zase jedu na dobrý vlně 😀 takže zlomte vaz dámy 😀

    • Tybláho, ty ještě žiješ!! Kolikrát jsem si na tebe vzpomněla, jak žijete 🙂 hele taky mám výkyvy, ale kromě nich jsem vlastně spokojenější než před koronavirem. Tak se taky drž 🙂

  4. Ještě je třetí kategorie lidí, práce mají spíš víc než obvykle:D Já jsem teda ráda, dělám účto a jsem ráda, že práce je, naopak by to bylo blbý. Takže když čtu, že se někdo snad i nudí, tak jsem fakt vzteklá.) Ale jak píšu, jsem ráda, že mám práci, jen někdy člověk propadne závisti volnýho času.)
    Jinak haranténu máme taky – manželův syn je ve střídavce, manžel na home office a po týdnu, když jsem to taky na plný home office zkoušela, jsem byla fakt ráda, že šéfová chtěla, abychom vždy některá byly v kanceláři a střídali se tu, nemám vůbec problém tu být:D Doma není klid, syn se teda učit nechce ale vůbec, vůbec mu to nejde, sám si nezjistí ani kdy mají jaký termín, jaké úkoly, je v pátý třídě, denně to je boj, úkoly jsou tak na půl hodiny a dělá to celý den, někdy do 11 do večera..on když nechce, tak prostě nepřemýšlí a dělá vše strašně dlouho..přitom kdyby bylo vše hotový, má volno, může si dělat co chce, ale to se nám ještě nepodařilo mu vysvětlit. Ono podle mě se projevilo na plno to, co už bylo předtím, děti, které nemají se školou problém, udělají úkoly raz dva a mají pomalu týden klid a ty který to nebavilo ani předtím, tak na to prdí úplně a je to fakt peklo..

  5. Jinak teda spotřeba alkoholu u nás ze začátku prudce vzrostla a kola s republicou byly pořád v zásobě..ale nějak jsem zjistila, že chlast v kombinaci se čtením korona zpráv na netu je prostě nahovno kombinace..oboje jsem zrušila a mám pokoj, předtím jsem obden měla depresi, co když to chytíme, co když budem bez práce a kdesi cosi..hrozba je pořád, ale nezaměřuju už na to svojí pozornost a je to o hodně lepší.
    Takže to za sebe doporučuju.)

    • To máme trochu jinak, nemáme stres z koronaviru, ale jak jsme spolu nonstop, potřebujeme trochu oddělit „pracovní dobu“ a odpočinek, na rodičovské jsem to měla dost podobně a když šly děti do školek, odpadlo to… vliv na spánek to nemá, takže nějak žijeme 🙂

Napsat komentář: quanti Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.