Za těch blahých časů, kdy se ještě mohlo do zoologických a botanických zahrad a – nebudu říkat, že žádný, ale ten největší koronaprůšvih se ještě nerýsoval, tedy před dvěma týdny, jsme se při vybírání výletu rozhodli pro Průhonický park. Jezdíme tam několikrát do roka, a nejraději na podzim, mám odtamtud vždycky moc hezké fotky s dětmi v podzimním listí.

Téměř jsem přestala pít kafe – a když už si dám, musí být bezkofeinové (koupila jsem si kvůli tomu i decaf kapsle do handpressa, ke kofeinovému kafi se přinutím už opravdu zřídka – myslím, že jsem žádné neměla minimálně tři týdny). Takže jsem ještě hledala na fb kavárnu v průhonickém zámku a sondovala, jestli mají decaf. Měli. Takže jsme rozradostněně vyrazili do Průhonic. Lvíček dal do navigace Dendrologickou zahradu. Nad tím jsem se zamyslela asi půl vteřiny: bodejť, sice tomu většinou říkáme Průhonický park, ale je to i dendrologická zahrada, ne? Chvíle překvapení přišla před cílem: přijeli jsme jinudy, ne od průhonického náměstíčka, ale od dálnice. Ale našli jsme místo na zaparkování, takže hurá, ono to má druhý, spodní vchod, to je super!

Pořád nám to nedošlo. Až když jsme po pár stech metrech začali plánovat, že podejdem dálnici a dojdeme do druhé půlky parku s tím zámkem a kavárnou, začalo mi to být po několikátém pohledu na mapu podezřelé. Mapa areálu. Mapa v mobilu. Podezření. Prozření.

Průhonický park a Dendrologická zahrada jsou dvě různé věci. Ano, jsou poměrně blízko u sebe, asi půl kilometru. Ale fakt nesousedí a už vůbec se nedá projít z jednoho areálu do druhého, natož aby to byla součást jednoho lesa.

Ne, že bychom si to neužili! Tolik různých jírovců jsem například v životě neviděla. Ale připadám si jako blbec: tolik let tam jezdím a doteď jsem nevěděla, že Dendrologická zahrada NENÍ Průhonický park.

Tímto se omlouvám Coffee59Brunch, že jsem jim slíbila návštěvu a nedorazila 😀

PS: V zahradní kavárně měli decaf taky 🙂