Jsem to zas ňák nestihla. Chtěla jsem publikovat blog v květnu. Fakt! Dokonce jsem ho měla rozepsanej!

Ale snažím se odbavit všechny pracovní věci… a k tomu se před týdnem přidala super historka, jejíž následky doháním doteď.

To tak hezky zablikaly světla, ozvalo se pár prsknutí a vypadla elektřina. Následovala investigace, nahánění správců, elektrikářů… a asi po šesti hodinách bez proudu (taky radost, se dvěma lidmi na homeoffice a plnou ledničkou) konečně někdo dorazil a zjistil, že na chodbě před rozvaděčem jsou uvolněné nuláky. Takže nám šlo do bytu 400 V.

Když to přidělali a nahodili, zjistili jsme, že to odpálilo pár měsíců nový elektricky polohovatelný stůl, rok a půl staré Nespresso…

A ledničku.

Víte, jaká je sranda, když se vám rozbije vestavná lednička? Pominu, že musíte jídlo buď vyhodit, nebo mu zařídit náhradní azyl. Ale jak to dělají ostatní, když nevědí, jestli ta stará náhodou nepůjde ještě opravit? My to udělali tak, že jsme koupili nouzovou náhradní ledničku po domluvě s tchány, kteří rekonstruují a výhledově by nějakou kupovali. Což bylo vyloženě štěstí v neštěstí. Jinak bychom asi dva týdny jedli suchary s konzervami (opravář tu byl v pondělí, náhradní díl je objednaný, ale termín ještě nemáme).

Tak jenom dávám vědět, že žiju. A musím zas běžet.