Já vím, že byste asi radši četli, co jsme všechno zažili o prázdninách, jak to dopadlo se sádrou a jestli děti letos konečně vyhrály něco v soutěži Déčka (spoiler alert – nevyhrály). Ale zase vás zklamu. Protože minulý čtvrtek umřela královna.
Trend póza. Chm. Mám pocit, že se nevyjadřuju ke smrti kdekoho. Nekomentovala jsem ani Libušku Šafránkovou nebo Josefa Abrháma, mám dojem, že snad ani Karla Gotta (ale nechci kecat) a úmrtí Václava Havla mě hlavně naštvalo, protože kvůli němu nebyla v MFD (tehdy ještě čitelné) vánoční příloha.
Královna je něco jiného. Za prvé, byla něco jako Eiffelovka. Prostě něco, co je s námi až relativně od moderní doby, ale svět bez ní jste nepoznali a máte tak nějak dojem, že tu zůstane napořád.
A za druhé… naše rodina je s tou britskou královskou vtipně propojená. Prvorození potomci v obou rodinách se několik generací dozadu rodí plus mínus rok od sebe.
Moje prababička. 1900. Královna matka. 1900.
Moje babička. 1925. Královna Alžběta. 1926.
Moje máma. 1947. Princ Charles, tedy král Karel. 1948.
Já. 1982. Princ William. 1982.
Bibi. 2012. Princ George. 2013.
Já jsem Alžbětu měla ráda. Loni jsem zhltla čtyři řady Koruny a několik dokumentů o královské rodině. Někde uvnitř jsem chovala miniaturní naději, že se s ní třeba někdy někde setkám.
Tak ne.
Twitterem jsem začala, Twitterem skončím. Snad ne moc pateticky, kdyžtak mi to promiňte.
Hm, já vidím tak trochu pózu v tom psaní na tw o pózách. Taky se vesměs nevyjadřuju, dokonce ani když umřel Belmondo. To jsem obrečela a ještě nějaký čas jsem nemohla ani koukat na filmy. Souhlasím s tím, že tady je to úplně jiná situace. Já si třeba myslela, že to dotáhne na stovku. Fakt jsem do minulého týdne neuvažovala jinak, to je přeci jasná věc. Velká oslava a tak…Mrzí mě to. Paddington mě děsně dojal.
Jo, Belmondo, vidíš – já věděla, že byla ještě nějaká podobná slavná smrt, kterou jsem nekomentovala, protože jasně, legenda – ale osobně jsem k němu zvlášť blízký vztah neměla. Ale naprosto respektuju a soucítím, kdo jo. Královna… doufala jsem, že to dotáhne aspoň do těch 99 jako Philip… no fakt to beru skoro jako kdyby byla člen rodiny.
Taky jsem se zvláštní samozřejmostí čekala, že se dožije královna nejmíň stovky.
Vůbec musím říct, že ten Dan Přibáň, když jsmem na něj párkrát narazila na internetu v době kovidu, připadal mi padlej na hlavu. Nebo i hůř.
Naopak královnu jsem ctila za to, že měla úroveň. Že ji udržela. Že to vydržela. To skoro nikdo nedokáže, připadá mi. Natož taková léta.
Já vzdávám poctu královně tím, že jsem se koukala, jaké nosila klobouky (ale to zrovna to ráno v den, kdy umřela, aniž bych to tušila) a teď jsem koukala, jaká jedla jídla. I když zrovna jí na jídle moc nezáleželo a nejradši měla jejich osvědčené recepty, žádné experimenty.
Na druhou stranu si říkám: jasně, ty jejich kolonie, různé místní války a masakry, co mají na svědomí. Jako každej, kdo měl kolonie. Tedy někdo víc a někdo míň. Tomu se nějak nešlo vyhnout, zdá se. Jsem ráda, že z toho zrovna my jsme venku.
S koloniema je to těžký, samozřejmě – ale tak nějak naivně věřím, že pro ně nechtěla nic špatného, prostě se snažila spravovat, co „dostala“. Oslavný komentáře, že umřela hnusná uzurpátorka, jsou mi úplně cizí.