Čtenářská výzva 2022

Každý rok publikuju v létě poločas čtenářské výzvy. Tentokrát jsem to přeskočila, protože v červenci mi zbývaly už jen asi dvě nebo tři knížky… no a nakonec jsem ji zvládla dotáhnout až v říjnu.

Čtenářská výzva 2022 – témata

  1. Kniha (od autora) z mého dětství: Luisa a Lotka, čteno s dětmi, prima návrat do dětství.
  2. Kniha, v níž je postava na útěku / skrývá se: Mapa kostí. Nemám moc ráda fikce z období holocaustu, podle mě je realita dostatečně hrůzná, ale s touhle mě trochu smířily zajímavé postavy Chaima a Gittel.
  3. Kniha od afrického autora: Sankofa. Čteno v angličtině, mj. do jarní Kindle výzvy, docela zajímavé čtení.
  4. Kniha, jejíž děj se odehrává na horách: Moje pacifická hřebenovka. Lvíček by ji jednou chtěl jít. Já po přečtení pořád netuším, co by to se mnou udělalo.
  5. Kniha, jejíž postava má fyzickou indispozici: Zmizet. Mazec povídky, jako všechno od Soukupové.
  6. V pořadí čtvrtá autorova kniha vydaná v ČR: Zločin na stříbrném plátně. Čtvrtá ze čtyř, docela jednoduché. A asi moje nejoblíbenější sattlerovka. Chtěla bych pátou.
  7. Kniha, jejíž autor je o 22 let starší než já: Vím, že máš duši. Audiokniha, ale zato od autora, který je přesně na den o 22 let starší – Jeremy Clarkson se narodil 11. dubna.
  8. Kniha autora, který prožil 1. světovou válku: Krev mé krve. Román z pohledu „ženy z lidu“ o synovi s poruchou osobnosti (jak bychom asi řekli dnes), který dostane trest smrti. Proč já si vlastně furt vybírám takové drasťáky, připomeňte mi?
  9. Kniha s předmluvou: Chlapec, který následoval svého otce do Osvětimi. Vlastně docela nuda, ač to říkám nerada. Spousta citací; některé zajímavé vysvětlivky k ději, jiné nezáživné zdroje. Nevyvážené.
  10. Kniha, jejíž název neobsahuje písmeno „a“: InTyMně. S Markétou docela sympatizuju, i když některé moje volby (by) byly úplně jiné než její.
  11. Kniha, která má na obálce strom: Tenkrát o Vánocích. Mám tyhle povídkové sbírky čím dál radši, tahle (čtená těsně po Vánocích jako jedna z prvních knížek roku) se taky povedla.
  12. Kniha s tématem nešťastné lásky: Věci, na které nastal čas. Jestli to je nešťastná… ale podle mě jo. Lidi, co předstírají, že jsou vlastně jiní, připoutají se k sobě moc mladí a v důsledku jim na sobě vlastně nezáleží.
  13. Kniha od držitele Ceny Franze Kafky: My Evil Mother od Margaret Atwood. Trochu podvod, protože je to vlastně jen povídka, ale vyšla samostatně, tak co. Nějak jsem neměla náladu na žádného z laureátů a tohle bylo aspoň krátké.
  14. Literatura faktu: Slepé skvrny. Tohle mi trvalo! Není to špatné, ale nějak mi moc nešlo se začíst.
  15. Kniha, s méně než 22 hodnoceními na Databázi knih: Malostranská psí zima. Méně známé dětské knížky jsou asi nejjistější.
  16. Kniha, jejíž autor už nežije: Těch bylo víc, tak kterou vybrat? How to Win Friends and Influence People, Čarodějův synovec, Maryša?
  17. Kniha, která má více než 333 stran: HHhH (352). Nejvíc mě asi fascinovalo, jak o výsostně českých reáliích zaujatě píše Francouz.
  18. Kniha, jejíž hlavní hrdina pije kávu: Šťastní lidé čtou a pijou kávu. Bože, to byla kravina!!! Stran „oddechové ženské literatury“ nemám velké nároky, ale tohle bylo za hranou.
  19. Kniha, jejíž autor je novinář: Boss Babiš. Není to špatná knížka, ale vlastně mě to moc nebavilo a ani nevím, proč jsem si ji chtěla přečíst 😀
  20. Kniha poprvé vydaná v roce 2022 (nová kniha): Reminders of Him. Colleen Hoover umí a tuhle knížku jsem v angličtině hltala stejně, jako by byla v češtině (normálně mi anglické knížky trvají o hodně déle). Měly to být Životice, ale ty mi ještě smutně sedí nevybalené v knihovně. No a Bílou vodu… snad někdy v příštím životě roce.

Témata do příští výzvy už vím z Čtenářského diáře… tak uvidíme.

Příspěvek byl publikován v rubrice Tak všelijak a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 komentáře u “Čtenářská výzva 2022

  1. Na Soukupovou jsem narazila nedávno a asi nadobro jsem v ní ztracená:) Díky za tip na Zmizet, zapíšu si do rezervací v knihovně:)

    • Zrovna koukám, že ji tam mám dvakrát – to asi dost vypovídá o mém vztahu k ní 🙂 ještě bych tam chtěla vpašovat dětem Kdo zabil Snížka a Klub divných dětí, ale mám pocit, že by to ještě pár let chtělo 😀

  2. Krev mé krve jsem našla v otcově knihovničce asi v 17 a už tenkrát jsem byla vedle – jednak z toho, co všechno se může v životě jedné ženské stát a jednak ze způsobu, jakým to bylo napsané. Pak jsem si ji přečetla znovu už jako máma dvou dětí a bylo mi ještě hůř… Ivča

    • Mazec, co? Tohle je jedna z těch knížek, u kterých si člověk při čtení neustále připomíná, že se to doopravdy nestalo, aby se uklidnil. (Což samozřejmě neznamená, že se podobné věci nedějí.) Když Danny rozbil gramofon, bylo mi úplně do breku zoufalstvím.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.