Tři měsíce nic. A ani mi to nepřijde.
Nechci slibovat, že přes léto blog zase rozjedu. Byla by to lež a vy to víte. Ale tak… co já vím. První půlku července si chci dát pauzu od práce a třeba přijde psací absťák.
Tak aspoň polovičku Čtenářské výzvy. Letos mi to vychází skoro přesně. Jedenáct přečtených, čtyři rozečtené, jen pět jsem ještě ani nenaťukla.
Čtenářská výzva 2023
- Kniha, jejíž autor nosí brýle: Nikdo není sám od Petry Soukupové.
- Kniha, která se odehrává v 16. století: zatím nic – buď si přečtu nějakou ze „současných“ her od Shakespeara, nebo… nevím. Mám připravenou Krvavou lázeň od Waltariho a Jmenuji se Červená, ale jsou to obě dost bichle (hlavně Waltari) a nechce se mi do nich, i když četba to bude určitě dobrá.
- Kniha od Jane Austen nebo Stephena Kinga: taky se mi nechce. Ve čtečce na mě čeká Osvícení, ale jinak jsem od Kinga četla jen O psaní a i když vím, že píše dobře, nějak ten jeho žánr nemiluju. U Jane mi zase vadí, že její historická angličtina se mi v originále blbě čte a přeložené mi to zase nepřijde „ono“.
- Kniha, která obsahuje mapu: Novinářem v Číně od Tomáše Etzlera.
- Kniha, jejíž hlavní postava je alkoholik: Úsměvy smutných mužů od Josefa Formánka.
- Kniha od ukrajinského autora/autorky: rozečtení Časodějové, asi čtvrt roku jsem se nemohla dostat přes prvních pár stránek, ale teď se to hezky rozjelo.
- Kniha o zakázané lásce: Po Valentýnu od Esther J. Ending. Tuhle knížku jsem četla nějak lehce po dvacítce a líbila se mi, ale zpětně mi to připadá až moc umělé vršení katastrof a ran osudu. I když, co já vím. Každopádně kritérium zakázané lásky, v tomhle případě bratra a sestry, to splňuje.
- Kniha, jejíž autor zemřel v roce 2022: Kopretiny pro zámeckou paní od Stanislava Rudolfa. (Ehhh… no jo no, ale co taky vybírat? Zas tolik spisovatelů neumřelo a mým hlavním kritériem je e-book, ideálně volně dostupný na stránkách MLP, a tohle to splnilo. Navíc to bylo krátké. Mno.)
- Kniha z bazaru DatabazeKnih.cz: shodou okolností mám doma už několik let Past na štěstí, kterou jsem jinde než na bazaru DK nemohla sehnat. Tak že bych ji konečně dočetla? 😀
- Kniha o boji za lidská práva: tady tápu. Nejradši bych Ninu Špitálníkovou a její Svědectví o životě v KLDR, ale aktuálně jsem si dala stop stav na knížky. Sehnala jsem si Dětskou otrokyni, ale moc se mi do toho nechce. Diskuse na DK mi taky extra nepomáhá.
- Kniha, kterou nebudete číst poprvé: Medvědín od Fredrika Backmana. Re-reading před posledním dílem.
- Kniha od začínajícího autora: Znamenitá mrtvola, prvotina Agustiny Bazterricy.
- Kniha s místností v názvu: Pokoj od Emmy Donoghue. Výborně napsaná knížka z pohledu pětileté oběti věznění a týrání. Klobouk dolů.
- Kniha, která je součástí série: dala by se použít i Aristokratka pod palbou lásky, ale vtipnější bude, když sem vmezeřím My proti vám, druhý díl medvědínské trilogie, který jsem taky četla znova před třetím. 😉
- Kniha napsaná dvěma autory: Láska a jiná slova od Christiny Lauren, tedy Christiny Hobbs a Lauren Billings. Moje oblíbená guilty pleasure.
- Kniha se štítkem “tajemství” na Databázi knih: Tajemná zahrada od Frances Hodgson Burnett. Konečně dočteno dětem.
- Kniha, která má žlutou obálku: jednu mám v zásobě
- Kniha, jejíž děj se odehrává ve vesmíru: rozečtená Artemis
- Kniha, která má více než 5 cz/sk vydání: rozečtený Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda
- Kniha poprvé vydaná v roce 2023 (nová kniha): rozečtení Vítězové, třetí díl Medvědína
Mě nějak Backman nebere. Kromě Medvědína. Takže co je ten druhý díl? Vůbec jsem nevěděla, že to má druhý díl, natož třetí!
Tak to já četla snad všechno, co od něj u nás vyšlo. Medvědín je trilogie: My proti vám je druhý díl, který přímo navazuje na ten první (asi po pár měsících), nedávno vyšel třetí díl, Vítězové, který se odehrává po dvou letech. Jsem zhruba ve čtvrtině.
Tak jo, tak děkuju za tip.
Já jsem právě jako první četla Medvědín, ten se mi líbil moc, pak jsem ještě skousnula Muž jménen Ove, ale už to na mě působilo trochu přepláceně a přesně proto jsem odložila další dvě jeho knihy a už jsem se k Backmanovi nevracela. Právě jsem neměla tušení, že Medvědín má pokračování, přišlo mi, že si nežádá pokračování, tak mám radost a jdu si to dát na seznam:)
Tak hlásím, že jsem nedočetla. Byla to esence toho, proč mám s autorem problém, toho sentimentu a balastu okolo bylo v tomhle moc. Kdyby mi čtečka ve chvíli, kdy jsem si řekla, že to vzdám, nabídla jiný procento přečtených stran než 22 %, třeba 95 %, tak to dám, ale tohle nešlo.
Hledal jsem jak ten nápad Čtenářská výzva vznikl, ale neproklikal jsem se dost do minulosti.
Stephan King je trochu nerovnoměrný spisovatel. Má skvělý postavy, originální nápady a dobrý zápletky, ale někdy má slabší zpracování (jindy zas geniální), používá ten otravnej trik, kdy „uskočí“ v nejlepším, aby vyprávěl zas jinej kus. Já nemám rád horory, ale někdy to vlastně ani není horor, někdy to působí trapně jak pouťovej strašák vampíra či vraždící stonožky a někdy se člověku dostane pod kůži.
Osvícení jsem četl až po tom, co jsem viděl film a je to jeden z mála případů, kdy je film daleko lepší než kniha. V knize není labyrint (to si vymyslel Kubrick) zas jsou v Osvícení knize podivné pohybující se keře a i osobnost Jacka Torrance je jiná, než ve filmu. Navíc to snad i trochu jinak dopadne.
Mě se líbila třeba Žhářka, Tommyckonckers, Cujo, Different Seasons, Misery a potom nějaký povídky, ale spíš bych doporučil se zeptat někoho, kdo má Kinga rád a má podobněj vkus.
U Shakespeara bych orodoval za originál v angličtině. Shakespeara má cizelovanej jazyk a překlady z toho dělají kopáčskej zažitek, kde se většina krásy vytratila.
Jestli jde spojit 2 challenge do jedný, tak v kdejakým Kingovi je hlavní postava alkoholik. Třeba v Tommycknockers a Shiningu. (Pište o tom, co znáte!)
Dvě do jedný spojit nejde, ale alkoholika už mám.
Shakespeara mám na Kindle v originále, kompletní dílo, takže spíš se rozhodnout, co z toho. Ale bude to dost nářez. Anebo to možná udělám ještě úplně jinak.
Výzva hádám vznikla ke „zpropagování“ DatabázeKnih, možná inspirovaná nějakou akcí ze zahraničí, ale taky konkrétně nevím. Každopádně už se účastním pěkných pár let, těch titulů a kritérií je tak akorát, aby mě to neodradilo (některá je fakt snadná splnit, tak s o to větší energií člověk louská ty větší oříšky).
Ze zvědavosti, kdo jsi/jste? Jsem tady zvyklá na celkem malý okruh komentujících 😀
Já jsem se sem proklikl od Psice, má tě tam v „ráda čtu“ a protože jsem kdysi dost četl, tak mě to nedalo.
To jsem byl schopen přečíst za den i pěti set stánkovou knížku. Když je dobrá, jenže když moc čteš, tak začneš bejt náročnější.
Takže mě zaujalo, že se ti do nějaký knížky nechce a stejně ji budeš číst.
Scénáře nejsou knížky, ale ta scénáristická poučka, že když tě to nezaujme na prvních pár stránkách, tak nemá cenu to číst celý, to používám i na knížky. Ve skutečnosti si přečtu ještě kus uprostřed a na konci a pak se teprve rozhoduju, jestli to stojí za ten čas.
Velkou většinou ne.
Fér, u Psice se proklikávám na čtení taky 🙂
Když se mi do knížky nechce, většinou to znamená, že si ji taky nepřečtu a najdu workaroud/nějaké jiné řešení. Ale někdy prostě jen není správná chvíle. Do Časodějů se mi nechtělo skoro půl roku, pak jsem je jednou otevřela a najednou to šlo. Musím taky někdy mít tu správnou náladu.
Viděla jsi IT crowd?
Správnej čas na pokec s jehovistama je, když máš jít dělat daně.
🙂
Tyjo – kniha se žlutou obálkou. Hned mě napadla Smrtholka a pak Co nového ve vzdělávání od Feřteka 🙂 Ale pak jsem pohledem do knihovny zjistila, že těch knih je celkem hodně. Zajímavý kritérium. Knižní výzva je můj sen, akorát už nejsem schopná dočíst jedinou knihu, kterou otevřu….ani Soukupovou, ani Horákovou, ani Tučkovou, a dokonce ani Mornštajnovou. Smutná doba života, fňuk. 🙁
Pro A.P. – daně a jehovisti jsou v tematických Black Books, nikoli IT Crowd.
Žlutou obálku má hned několik knížek, co mám doma, hodila jsem tam povídky o Covidu. Vlastně už mám výzvu skoro hotovou, jen mám rozečtenou knížku z bazaru (logicky papírovou, proto mi to jde pomalu) a knížku o boji za lidská práva, kterou mi dalo největší práci najít.
Jak to? Mně dává zabrat dočítání papírových knih, díky návyku číst si před spaním na Kindlu ale přečtu docela hodně ebooků…
Hele, myslím, že se na mně jednak podepisuje věk, tedy před spaním číst nemůžu vůbec, to mě skoro hned uspí, a zřejmě taky i to, že se poslední dva roky čtením dost intenzivně živím. Ale to možná není to hlavní. Musím sebekriticky přiznat, že jsem taky dost času trávila na soc. síti. Když to v poslední době nabralo podobu blízkou závislosti, všude jsem se odhlásila, smazala apky z mobilu a nastavila si megasilný hesla, který si nepamatuju, tak se pomalu vracím k zajímavějším činnostem – nejdřív těm nutným, a pak budou následovat ty plánovaný potěšení nosící, třeba beletrie.
Zajímavý je, že mi ten digitál vůbec nechybí, tedy to byla spíš než závislost jen jakási vata dní. Tak se teď snažím necítit vinná za ty tuny času, co jsem tam vyprokrastinovala a užívat si každou minutu normálního světa. Si připadám jak probuzená z nějakýho divnýho snu.
Zajímavý. Já jsem tedy asi taky závislá na sockách, ale když je vypnu, je mi prostě smutno po kamarádech a normálním pokecu, na který „nemám lidi“ v offline světě. Asi smutný, ale je to tak.
Čtení jako pracovní náplň chápu, já se zase živím psaním a na blogu je vidět, jak málo se mi to pak chce dělat ve volným čase, i když mě to furt baví 🙂 člověk je prostě přehlcenej a potřebuje tu volnočasovou činnost nějak obměnit.
Asi jsem měla na mysli hlavně tu pasivní konzumaci. Přes chaty si píšu dál, ale je fakt, že spíš odepisuju a konverzaci moc nerozvíjím, ani sama nezačínám (měla jsem napsáno neinicuuji, ale ani nevím, jestli takový slovo existuje), pokud něco vyloženě nepotřebuju řešit. Ale je fakt, že intenzivního sociálního kontaktu mimo domov mám díky improvizaci a psychovýcviku celkem dost.
Taky nejsem fanoušek S. Kinga. Četl jsem napřed O psaní, což není beletrie. Pak mi někdo doporučil cosi o ženské, která je skoro celou knihu připoutaná v chajdě za ruku k posteli a snaží se osvobodit. Byla to nuda. Před časem se ale ke mně dostala Dolores Claiborneová. Je to nejspíš na Kinga hodně umělecké. Celé vypravování je jedna přímá řeč. Pamatuju si, že mě to docela zaujalo. Na starém blogu jsem měl recenzi.
Nebeletrie by nevadila, ale O psaní jsem četla už před pár lety. Každopádně od Kinga jsem kromě toho četla ještě jednu povídkovou sbírku – https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/povidky-a-novely-ctyri-rocni-doby-881 – a taky nebyla špatná, takže já holt když Kinga, tak asi jen povídky. I letos jsem to nakonec vyřešila povídkovou sbírkou, do Osvícení, Řbitova zvířátek ani ničeho jiného jsem se prostě nezačetla.