Vážně jsem to dotáhla na frekvenci cca jednoho příspěvku měsíčně?
Když jsem se podívala na úvodní stránku blogu, napadlo mě, že by asi bylo nejlepší a nejjednodušší ho zavřít.
Asi tak na půl vteřiny.
Jo, píšu teď míň, ale nedovedu si představit blog nemít. Ještě předtím, než začalo bloguje, už v době, kdy jsem si v roce 2000 zakládala první webovky na nějakém freehostingu (tuším že webzdarma) za pomoci Koskovy bible o HTML v tabulkovém layoutu s pozadím vygenerovaných obrázkových dlaždic. Stejně, jako mám ráda vás všechny spřízněné bloggery, kteří jste to nevzdali, ať už píšete jednou týdně, jednou měsíčně nebo jednou ročně.
Přiznám se, že mám dost velký psací blok. Velkou část kapacity ze mě vycucává psaní „na kšeft“. No, ono na kšeft… Lvíček ke mně napůl žertem prohodil, že pokud vydělám přes 68 tisíc, musí to být aspoň o 24 víc, jinak ať si udělám koncem roku volno (protože to je odpočet na dani za vyživovanou manželku, u níž je hranice odpočtu právě těch 68 tisíc). Tak jsem si prošla svůj podnikatelský účet a zjistila, že to není vůbec tak nereálná situace, a od té doby tonu v depresi. Že jsem nevýkonná. Že jsem neschopná. Jenomže mi beztak nic jiného nezbývá, protože plný úvazek bychom organizačně nedali, na poloviční mě nikde nechtějí, takže musím zatnout zuby a bojovat o zakázky a ždímat ze sebe texty „od Bacha po Vlacha“. Takže když přijde na psaní na blog, nemám z toho už vůbec žádnou radost. Související důvod je, že v tomhle nihilismu by mi stejně z každého článku vyšlo něco beznadějného 😀 takže je nejspíš lepší, když nepíšu, pro vás i pro mě.
Jelikož jsem ale duší šmírák a chodím si na blogy počíst, jak se lidi mají, tak krátce o tom, jak se máme my (než zas popadnu blogodech). Ačkoli jsem do poslední chvíle čekala něčí neštovice, zápal plic nebo zlomenou nohu, odletěli jsme minulou neděli na Krétu a včera večer se vrátili. Měli jsme s sebou kromě dětí i mého tchána, takže jsme mohli chodit ve dvojici do moře, v klidu si nabrat (a celkem i sníst) jídlo a celkově to byla nesrovnatelně větší pohoda než před dvěma lety. Možná v průběhu týdne hodím i nějaké fotky, ale jelikož tohle píšu hlavně proto, abych si nějak učesala myšlenky a myšlenkově se přemiklíkovala z houpání na vlnách zpátky k ťukání do klávesnice… zkrátka, radši s tím moc nepočítejte 🙂
Určitě jste si všimli (co jsem koukala, měli jste tu větší vedra než my na jihu Řecka), že v pátek začalo léto – a dneska je svatého Jana, takže jestli chcete dělat ořechovku, šup trhat 😉 přeju nám všem krásné léto!
Na začátku jsem se lekla, že je to další blogo nekrolog…hurá, není! Posílám empatickou vzpruhu – jestli tě to aspoň trochu utěší, tak jsem posledních pár dnů tonula v pocitu, že jsem nevýkonná, nepřináším do rodinné kasy dostatek a pozor, oproti tobě bonus navíc: stejně psát neumím. Potom jsem se jako obvykle otřepala s tím, že malý děti mám jen jednou (a u nás i naposled, žádná další mateřská), že bez psaní stejně nevydržím, i když se budu hodně zarputile snažit a že ty prachy za full time korporát stejně nechci vyměnit za to, že budu děti na prvním stupni ZŠ vyzvedávat z družiny před 6. Držím palce, ať se ten těžkopádnej vlak se zakázkama konečně rozjede! Teda s těma zlatýma cihlama placenýma myslím. Ne neodolatelné nabídky z FB na otextování webu za 150 Kč/NS:)
Promiň, ale zrovna ty že máš krizi, že neumíš psát?? Tvůj blog mě z celého mého feedly baví asi nejvíc. A nebudu remcat, že závidím ten půlúvazek v korporátu – je mi jasné, že je všude chleba o dvou kůrkách a brzo by mi taky v nějakém směru šel na nervy. Krize ohledně psaní je ale velká i mimo blog a upřímně přemýšlím o totální změně profesního zaměření, protože psaní miluju, ale každá tvorba textu je pro mě ždímání sebe sama a poslední dobou mám pocit, že jsem prostě už vyždímaná. Jenže co dělat jiného, taky nevím 😀 snad se časem vyjasní. Děkuju za komentář, štamgasti jako ty mě drží nad vodou 🙂
Teda, tak to dekuju moc! Ale vsad boty, ze tam nekde za tremi firewally, monitory a cteckami sedi zas nekdo, pro koho je nejzajimavejsi prave tvoje cteni. O tom to prave je, ze to podle me stejne clovek nedovede dostatecne objektivne posoudit, prave to svy psani. Puluvazek je super, neni co dodat, snad jen, ze jde o praci pro cely uvazek navzdory fyzikalnim zakonitostem smrstenou na pulku doby. To nen
Vedro asi sežralo kus příspěvku, ale jo, o tom, že poloviční úvazek je práce na celý smrsknutá do poloviny pracovní doby, slýchám často. O to víc se divím, že to ty firmy víc nenabízejí 😉
A pocit vyzdimanosti sdilim. Zvlast v tomhle vedru nejsem kompetentni napsat ani nakupni seznam do kramu.
U mě to kolísá, někdy píšu víc a někdy málo. Teď je to horší, píšu taky na kšeft cca dva články denně a jsem pak už vypsaná jak stará fixa…
Jo, to znám moc dobře.