Každý rok publikuju v létě poločas čtenářské výzvy. Tentokrát jsem to přeskočila, protože v červenci mi zbývaly už jen asi dvě nebo tři knížky… no a nakonec jsem ji zvládla dotáhnout až v říjnu.

Čtenářská výzva 2022 – témata

1. Kniha (od autora) z mého dětství: Luisa a Lotka, čteno s dětmi, prima návrat do dětství.
2. Kniha, v níž je postava na útěku / skrývá se: Mapa kostí. Nemám moc ráda fikce z období holocaustu, podle mě je realita dostatečně hrůzná, ale s touhle mě trochu smířily zajímavé postavy Chaima a Gittel.
3. Kniha od afrického autora: Sankofa. Čteno v angličtině, mj. do jarní Kindle výzvy, docela zajímavé čtení.
4. Kniha, jejíž děj se odehrává na horách: Moje pacifická hřebenovka. Lvíček by ji jednou chtěl jít. Já po přečtení pořád netuším, co by to se mnou udělalo.
5. Kniha, jejíž postava má fyzickou indispozici: Zmizet. Mazec povídky, jako všechno od Soukupové.
6. V pořadí čtvrtá autorova kniha vydaná v ČR: Zločin na stříbrném plátně. Čtvrtá ze čtyř, docela jednoduché. A asi moje nejoblíbenější sattlerovka. Chtěla bych pátou.
7. Kniha, jejíž autor je o 22 let starší než já: Vím, že máš duši. Audiokniha, ale zato od autora, který je přesně na den o 22 let starší – Jeremy Clarkson se narodil 11. dubna.
8. Kniha autora, který prožil 1. světovou válku: Krev mé krve. Román z pohledu „ženy z lidu“ o synovi s poruchou osobnosti (jak bychom asi řekli dnes), který dostane trest smrti. Proč já si vlastně furt vybírám takové drasťáky, připomeňte mi?
9. Kniha s předmluvou: Chlapec, který následoval svého otce do Osvětimi. Vlastně docela nuda, ač to říkám nerada. Spousta citací; některé zajímavé vysvětlivky k ději, jiné nezáživné zdroje. Nevyvážené.
10. Kniha, jejíž název neobsahuje písmeno „a“: InTyMně. S Markétou docela sympatizuju, i když některé moje volby (by) byly úplně jiné než její.
11. Kniha, která má na obálce strom: Tenkrát o Vánocích. Mám tyhle povídkové sbírky čím dál radši, tahle (čtená těsně po Vánocích jako jedna z prvních knížek roku) se taky povedla.
12. Kniha s tématem nešťastné lásky: Věci, na které nastal čas. Jestli to je nešťastná… ale podle mě jo. Lidi, co předstírají, že jsou vlastně jiní, připoutají se k sobě moc mladí a v důsledku jim na sobě vlastně nezáleží.
13. Kniha od držitele Ceny Franze Kafky: My Evil Mother od Margaret Atwood. Trochu podvod, protože je to vlastně jen povídka, ale vyšla samostatně, tak co. Nějak jsem neměla náladu na žádného z laureátů a tohle bylo aspoň krátké.
14. Literatura faktu: Slepé skvrny. Tohle mi trvalo! Není to špatné, ale nějak mi moc nešlo se začíst.
15. Kniha, s méně než 22 hodnoceními na Databázi knih: Malostranská psí zima. Méně známé dětské knížky jsou asi nejjistější.
16. Kniha, jejíž autor už nežije: Těch bylo víc, tak kterou vybrat? How to Win Friends and Influence People, Čarodějův synovec, Maryša?
17. Kniha, která má více než 333 stran: HHhH (352). Nejvíc mě asi fascinovalo, jak o výsostně českých reáliích zaujatě píše Francouz.
18. Kniha, jejíž hlavní hrdina pije kávu: Šťastní lidé čtou a pijou kávu. Bože, to byla kravina!!! Stran „oddechové ženské literatury“ nemám velké nároky, ale tohle bylo za hranou.
19. Kniha, jejíž autor je novinář: Boss Babiš. Není to špatná knížka, ale vlastně mě to moc nebavilo a ani nevím, proč jsem si ji chtěla přečíst 😀
20. Kniha poprvé vydaná v roce 2022 (nová kniha): Reminders of Him. Colleen Hoover umí a tuhle knížku jsem v angličtině hltala stejně, jako by byla v češtině (normálně mi anglické knížky trvají o hodně déle). Měly to být Životice, ale ty mi ještě smutně sedí nevybalené v knihovně. No a Bílou vodu… snad někdy v příštím životě roce.

Témata do příští výzvy už vím z Čtenářského diáře… tak uvidíme.