Nebojte se, nebudu agitovat pro konkrétního kandidáta, už proto, že zatím sama nejsem rozhodnutá. Takhle jsem ale postupovala a netvrdím, že to ve finále povede k nejlepšímu výsledku, ale přijde mi to jako jediná rozumná možnost.

1) Vyřadím evidentní mašíbly – Cibulku, Korunu českou apod. a strany, které nemají naději na víc než jedno procento.

2) Vyřadím žvanivé kariéristy typu Bobo a Tomio.

3) Vyřadím strany, s kterými se ideově neshodnu ve většině zásadních věcí.

4) Vyřadím strany, které se totálně zdiskreditovaly (tady už to začíná být individuální, ale zářným příkladem je ODS).

5) U zbytku začnu zkoumat. Jednak porovnávat shodu v programech, jednak pozadí stran. Je mi většina kandidátů sympatická, nebo naopak odporná? Znám osobně někoho, kdo za stranu kandiduje nebo ji významně podporuje? Jaký je to člověk? Jak na mě působí nenávistné a štváčské články na vrchní představitele (každá strana takovým čelí) – vypadají věrohodně, nebo je to jen omílání pár nedůležitých, dávno promlčených a jinak málo relevantních výtek?

6) Vyleze mi buď jedna strana, u které nebudu dál koumat (pro jistotu), nebo výběr několika, s kterými zhruba souhlasím programově a jejich kandidátku nepovažuju za úplné bahno lidstva. Mně takhle vykrystalizovaly strany tři a pořád zvažuju a přemítám. Pak jsou možnosti tyhle:

• pustit si nějakou TV debatu a vybrat si favorita (ale hrozí nebezpečí, že se vám znechutí všichni)
• podle pravidla „čert snáší na větší hromadu“ zvolit pragmaticky variantu s nejvyššími preferencemi
• kousek po kousku projít všechny kandidátky a aspoň krátce prozkoumat lidi, kteří kandidují (měla by stačit první desítka, pokud něčí jméno neznám nebo mě např. nezaujme jeho povolání uvedené na kandidátce). Tenhle krok je jediný, který jsem ještě nepodstoupila, protože je časově náročný, ale nic jiného mi asi nezbude. Finální postup je jasný: porovnat a zvolit nejsympatičtější/nejdůvěryhodnější „skvadru“. Nebo nejmíň nesympatickou a nejmíň nedůvěryhodnou 🙂

Good luck!