Většinou si začínám rozepisovat (nebo aspoň rozmýšlet) tenhle souhrn někdy v půlce týdne. Tentokrát jsem se chystala, jak vám napíšu, že jsem získala status knihovníka na Goodreads, že jsem byla na přednášce o pracovním uplatnění po mateřské, že jsem poprvé psala celé datum a napsala jsem správně 2014… takovéhle krásné banality, a pak člověk při středě jen tak mírnix týrnix zjistí, že jeho rodiče jsou rozvedení. Od roku 1985. My nikdy nebyli úplně standardní rodina, ale vždycky jsem myslela, že to bylo kvůli otcovu životnímu stylu. Minimálně jednou týdně u nás přespával. Všude, kde jsem byla, rodiče vystupovali jako pár. Rozdýchávala jsem to několik dní – ne ten rozvod, ale že ze mě tak dlouho dělali vola. Podrobnosti psát nechci, ale minimálně do pátku jsem byla jedno velké WTF.

Zmínku si zaslouží ale aspoň ještě páteční sraz s petulkou a Mili. Sešly jsme se po čtvrté ve zličínském foodcourtu a šly si sednout do Cross Café, při kteréžto příležitosti jsem objevila, že jsou opravdu příjemně vybavení na děti – dvě vysoké židličky, dřevěná autíčka a plyšová zelenina, vše IKEA; navíc provlékačka s korálky nebo třeba mikrovlnka na ohřívání jídla (to jsem tedy nevyužila). Začínám si i zvykat na to jejich kafe 😀 posezení bylo moc fajn, i když jsme měly jen něco přes hodinku, a ještě jednou děkuju, že se za mnou táhly na konec světa 🙂

A v noci na sobotu trhnul pidižvík rekord v nočním bdění – dvě a čtvrt hodiny bez nějakého bolení nebo trápení, prostě bdělá a připravená si hrát. Moc velkou radost mi to neudělalo, ale o tom zas příště…