Původně se tenhle přehled jmenoval úplně jinak a asi v půlce z něj jsem si stěžovala, že Brigule začala čím dál častěji bdít uprostřed noci, 1,5-3hodinové úseky, a že jsem z toho přerušovaného spánku rozebraná tak, že se mi motá hlava, je mi blbě, třesou se mi ruce, jsem neschopná cokoli dělat, je mi furt na omdlení a tak dále. Pak jsem si příznaky zgooglila a ke svému překvapení zjistila, že se v souvislosti s touhle kombinací opakuje mantra „krční páteř“. Lvíček mi včera krk rozmasíroval, přiložila jsem si na něj zahřátou ovci a voilà – dneska jsem sice taky nevyspalá a tím pádem líná, nevýkonná a protivná, ale nemotá se mi hlava a nepřipadám si, že sebou každou chvíli seknu! Tím pádem tu nemá cenu naše noční anabáze zvlášť rozpatlávat, koneckonců nějaká ta porce nevyspání se holt od mateřství očekává. Jen doufám, že to nebude trvat moc dlouho.

„Díky“ té slavné blokaci krční páteře jsem s hubnutím poslední týden na mrtvém bodě, protože jsem měla za to, že mám rozhozený metabolismus a jediné, co mi – asi psychicky – aspoň trochu pomáhalo od předkolapsových stavů, bylo pečivo, čokoláda a tvrdý alkohol. Ne, že by to bylo nepříjemné obohacení jídelníčku, ale pokud už máte nějaké odhodlání, cíl a režim a teď „musíte“ jíst věci, které víte, že byste si jinak dokázali odepřít… nic moc pocit. A cvičení jsem taky vynechávala. Tak od příštího týdne znovu a lépe.

V pondělí mi přišlo pouzdro na Kindle a rychlost doručení mě naprosto šokovala – z Číny a ještě s poštovným zdarma tu bylo přesně za týden od objednávky! Běžně na věci se stejnou charakteristikou čekám měsíc i déle. Po vybalení trochu „klasicky čínsky“ smrdělo, ale jinak se mi fakt líbí. Největší radost mám z magnetického otevírání, což eliminuje jednu z nejneergonomičtějších věcí na Paperwhitu – zapínací tlačítko. (Měla bych někdy napsat recenzi, ale jsem líná…)

Někomu jsem chtěla poslat ilustrační fotku Brigitky a zjistila jsem, že od Nového roku tu žádnou nemám, když jsem zrušila měsíční reporty. To mě docela štve, na druhou stranu to dítě teď už taky neroste tak rychle, tak asi začnu se čtvrtletními. Zrovna z tohohle týdne mám vytipovaných pár pěkných momentek 😀

Brigule je vůbec zvíře, v úterní herně neustále brala hračky zakřiknuté osmnáctiměsíční holčičce – už si v černých barvách maluju budoucí třídní schůzky 😀 Mám ale radost, že začala brát na milost „pevné“ jídlo typu bábovka, sekaná, shepherd’s pie, takže čím dál častěji můžu vařit pro nás všechny dohromady. Taky je z ní turistka, každý den ujde delší a delší trasu tady po sídlišti – jen dneska ne, protože včera ji Lvíček asi třemí procházkami tak udolal, že dnes jsme sotva vyšli před barák a už volala „meme“ a natahovala ruce, že je mimi a chce do náruče 😀 😀 😀

Včera jsme si vyjeli do minizoo v Chuchelském háji, ale nějak jsme (no dobře, já) prokaučovali plánování – spát v kočárku může i na Zličíně, my jí chtěli ukázat zvířátka, sami jsme je už viděli 😀 Budu si muset zvyknout, že nemusíme nutně vyrážet okamžitě po obědě, protože vidět je až do šesti.

Abychom si trochu orazili od nudných asfaltek s kočárkem, nechali jsme odpoledne pidižvínu na krku zlaté ochotné babičce a zajeli/zašli si na vyhlídku Máj. Krásná procházka terénem tak akorát (nějací šílenci tam tedy tlačili dokonce kočár s novorozenýma dvojčatama), prima výhled a nádherné počasí.

Tak nádherné, že jsem doma zjistila, že mám nějak červený obličej. Myslím, že je to poprvé v mém životě, kdy jsem se spálila v únoru, a to ve středních Čechách a normální nadmořské výšce.

Cestou zpátky, protože jsme nějak nadhodnotili časovou náročnost, jsme si chtěli odpočinout ještě v nějaké cukrárně. Hájka&Hájkovou ve Štěchovicích jsem zavrhla jako řetězec a mainstream, a zkusili jsme Fregattu v Měchenicích. No, příště asi jdu spíš do toho Hájka – tahle cukrárna se chlubí domácími zákusky s pravou šlehačkou, ale půlku tiramisu tvořily vyloženě rozmočené piškoty, na kávu z podivně vyhlížejícícho automatického kávovaru jsme si ani netroufli a výběr nealko nápojů se omezoval na předražené plastové půllitrovky koncernů Coca-Cola a Mattoni. Koňaková špička taky neurazila, ale že by nadchla… a dvousetkilová prodavačka, kterou zřejmě leckdo bere jako dobrou reklamu, mě spíš vyděsila. Už tam nemusím.

Zbytek ušetřeného času jsme využili k zastávce v IKEA – já chtěla novou pánev, nějakou menší, když si dělám (převážně kuřecí) steaky k obědu jen pro sebe; Lvíček nový polštář. Péřový. Tak jsem zvědavá, jestli jsou dnešní polštáře opravdu kvalitnější než ty, co měly naše babičky ještě z mládí, a já se ze spaní vedle něj neosypu 🙂 Bylo mi trochu líto, že musíme procházet takovým fofrem – od Vánoc jsem tam nebyla a mezitím přibyla spousta novinek. Ulovila jsem dvě sady na pěstování bylinek, tak jsem na sebe zvědavá – pokud se dokopu k zasazení a porostou mi, skočím si tam i pro závěsný truhlík a přestěhuju je ven! Jenom koriandr odmítám byť jen zasadit – asi se podívám v Intersparu po semínkách máty, ta by se hodila mnohem víc.

Když už jsme u jídel, která nepozřu: Lvíček si koupil limitovanou edici Hermelínu s houbami a kmínem. Kdyby si to nechal pro sebe, tak v pohodě, ale když mi škodolibě ukazoval „podívej na tu plesnivou houbu“, zvedl se mi žaludek a aspoň hodinu jsem nemohla nic jíst 😀

A jako bonbonek nakonec: Brigulína vstávala ráno před šestou a přes poledne spala jen něco přes hodinu (vzbudil ji příchod babičky). Večer byla snad nejzpruzenější a nejotrávenější, co jsem jí za její krátký život viděla, kvůli všemu řvala, zlobila, až jsme ji vykoupali o hodinu dřív než jindy, pustili večerníček a po mlíku usnula už ve čtvrt na osm – sice to znamená, že si možná dám budíček v pět, ale co s ní, žejo. No a já, jak jsem toho taky moc nenaspala (v součtu to nebylo tak zlé, ale budila se, a já s ní, snad každou půlhodinu), jsem před večeří sepsula Lvíčka za nějakou prkotinu. Podíval se na mě a zkonstatoval: „Jsi protivná, běž spát.“

Takže jdu. Dobrou 🙂