Brigitka – 1. měsíc

Jsem trochu na vážkách, jestli to brát kalendářně, nebo lunárně, ale čert to vem – dnes slaví Brigitka čtyři týdny na světě, kalendářně to bude měsíc v sobotu. Další měsíce asi budu psát vždycky k pátému, ale tentokrát cítím potřebu shrnout to dřív, i proto, že dnes shodou okolností nastoupil Jirka zpět do práce. Mohli jsme tak spolu být doma víc než tři týdny, což bylo super.

Jak se má Brigitka:

Pokud můžu soudit, snad dobře. Prodělala, nebo spíš ještě prodělává růstový spurt, po návratu z porodnice jí trochu zhnisal palec na noze, ale už se to hojí. Neskutečně rychle roste a vyvíjí se, prakticky každý den umí něco nového a vypadá trochu jinak. Už fixuje očima prst a umí bouchat do hraček na hrazdičce, když pod ní leží. A má strašně krásná kukadla, která se vybarvují do modra po tatínkovi – jinak všichni tvrdí, že jsem to celá já, což mě jednak dojímá, jednak mi to lichotí, protože je pro mě jako pro každou mámu samozřejmě nejnádhernější holčička na světě. (Když zrovna nešilhá :D)

Jak se máme my:

Trochu nevyspalí (od doby, co si J. pořídil špunty, spíš jenom já), trochu omezení v pohybu (buď jde někam jen jeden, nebo tam musí projet kočárek), trochu nejistí, jestli s ní zacházíme správně, ať už fyzicky, nebo ohledně režimu. Povídáme si s ní, ukazujeme jí různé věci… prostě se sžíváme.

Jak koexistujeme:

Když jsme spolu byli všichni, tak poměrně dobře; jak spolu budeme fungovat ve dvou, ukáže čas. Aktuálně ji líp zná Jirka než já, protože s ní trávil většinu bdělého času mimo kojení – jednak abych si odpočinula, jednak aby si ji užil, a to se docela povedlo. Líp rozlišuje její nálady a tak nějak s ní umí líp zacházet – vždycky jsem věděla, že to bude tatínkova holčička 😉 Jen trochu bojujeme s režimem, hlavně s nocemi – každá je zatím jiná, ale spousta z nich zahrnovala probdělý čas mezi cca jedenáctou a čtvrtou, plus mínus dvě hodiny. Poučky „spěte s dítětem, když spí přes den“ jsou mírně nepoužitelné, když ta potvůrka usne zásadně ve chvíli, kdy potřebuju už opravdu akutně uvařit, nebo mám hlad a musím se najíst (a pak nějakou dobu neusnu), nebo prostě když si natolik vyhraje a probudí mě, že jsem perfektně bdělá, zatímco ona (obvykle po kojení) odpadne. Snažíme se ji nechovat, ale sebekriticky přiznávám, že většina utěšování skončí prsem (ale to v rámci toho spurtu končí poslední dobou i přes den – prostě má hlad). Ale je to pořád mrňousek, zvyká si na okolí, na svoje tělo, na všechno; věřím, že po šestinedělí postupně nějaký ten řád zavedeme.

Fotka z porodnice:

Relativně nedávná – mother-daughter time 🙂

A neodmyslitelný vánoční dáreček 😉

Příspěvek byl publikován v rubrice Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

13 komentářů u “Brigitka – 1. měsíc

  1. Proč nechovat? Já myslím, že miminka by se měla chovat co nejvíc, aspoň u nás to bylo jediné, co na pláč zabíralo :). Nosila jsem ji pořád v baby vaku a v šátku :).

    • No doktorka nám to neradí, že když si na to zvykne, už bez toho neusne. Ale na křik z hladu nám beztak nošení nezabírá…

        • Aha, hm, já jsem teda nedokázala odlišit, co je křik z hladu a co z bolení břicha (podle doktora bylo všechno z bolení břicha)… každopádně brečela skoro furt, i po jídle. tak jsem ji vždycky naložila do šátku a za chvíli byl pokoj. když měla jít večer spát a v noci samozřejmě musela nějak usnout bez nošení…
          No, ono to bude časem lepší, najde si nějaký režim a i v noci se to zlepší, tak nevěšte hlavy 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *