Nebudu popírat, že mě k tomuhle postu inspiroval lobo a jeho časté slovní hříčky. Před časem mi totiž Lvíček slíbil (napůl v žertu, pokud bych měla opravdovou motivaci, pořídím si ho sama!), že až nebudu mít na těle žádnou modřinu, koupí mi šicí stroj, o kterém jsem uvažovala, abych mohla sem tam spíchnout něco na Brigitku nebo nám založit nohavice kalhot. Jsem totiž fakt dost špatně koordinovaná a každou chvíli jsem se přerazila o nohu postele, debilně vyčnívající do prostoru, nebo nabrala stehnem roh kuchyňského stolku (po té poslední epizodě mám dokonce pod modřinou nemizející bulku, achjo). Z té poslední už jsem se ponaučila – stolku se vyhýbám obloukem a jsem, zdá se mi, mnohem opatrnější. Jenže stačilo šlápnout na hadici od sprchy při nalézání do vany, a už mám pod kolenem nový, krásně fialovějící exemplář.

Pointa je jasná: protože jsem nešička, nikdy nebudu šička…