Brigit svoje „čtvrtletí“ oslavila stylově – vítáním občánků na Praze 6. Ceremonie v Písecké bráně byla docela fajn a tak akorát dlouhá, aby děti nezačaly vyvádět. Takhle si Briguš akorát poblila sváteční šatičky a šerpu těsně před focením. Máme dítě s osobností 😀

Jak se má Brigitka:

Poslední dobou ji dost bolívá bříško; a to jsem myslela, že ve třech měsících má kolika pomalu končit a ne začínat! Nevysledovala jsem souvislost s ničím, co jím. Už aby se začala plazit… Jinak ji baví „pracovat“ ve Fisher-Price lehátku (a já ji konečně mám v obýváku kam odkládat), směje se na nás a povídá si (nejoblíbenější slovo je „oghí“, což předpokládáme, že znamená „mlíko“ ;)). Už se bravurně zvládá vzepřít na loktech skoro do pravého úhlu a „pást“ i několik minut; s čím dál posílenějšími svaly souvisí i to, že se nám líp zvedá, protože se dokáže zpevnit, pokud to čeká.

Jak se máme my:

Začaly mi vypadávat vlasy – nepřekvapivě, ale trochu mě zklamalo, že to přišlo až po třech měsících, chovala jsem si naději, že už mi třeba zůstanou, když jsem jich před těhotenstvím měla tak málo 😀 Nějak si už neumíme představit, že bychom tu naši holku neměli, i když je někdy náročné zvládat večerní hysteráky z prdů. Vzhledem k tomu je v kombinaci s běžnou pracovní dobou taky náročnější najít si nějaký čas pro sebe, ale snažíme se na to nezapomínat.

Jak koexistujeme:

Po nějakém pravidelnějším režimu sice není ani stopa, ale už začínáme být schopní aspoň nějakého kulturně-společenského života – jezdíme na návštěvy a na kratší výlety, co nám dovolí režim kojení + dokrmování. S nastupujícím jarem si snad dovolíme vyrážet na delší dobu i vzdálenosti 🙂