15. týden: Narozeniny

Ve středu přijela máma s kyticí růžových karafiátů popřát mi k pátečním narozeninám, ve čtvrtek kamarádka z Irska na návštěvu. Shodou okolností (v Berouně byla na celý den hlášená výluka elektřiny) Lvíček pracoval z domova, tak jsme si mohli popovídat všichni tři, bylo to moc fajn. Zase se nám nějak stýská – a asi jsem identifikovala důvod. Není to, jak navrhoval Lvíček, že jsme byli sami bez dítěte a mohli si užívat; byl to spíš pocit, jako bychom si tím životem jinde připadali tak trochu exoticky, nebo řekněme světácky 🙂 Jo, zas nás trochu chytají toulavé boty, ale jednak v tuhle chvíli ani není kam, jednak se člověk bojí, jestli by to pidižvík zvládnul. Uvidíme, jestli má něco přijít, tak to přijde, před těma třemi lety jsme to vůbec neměli v plánu 😉

V pátek jsme jeli k tchánovcům – jako každý měsíc přijel objednaný kadeřník, tak jsem se šla nechat ostříhat a tchyně přišla s nápadem, že Aleš ostříhá i Briguli. Té se ale vůbec nelíbil, ječela a držela se mě jako klíště, jen ho zahlédla – a to jsme se před ní motivačně nechaly ostříhat já i tchyně. Bylo jasné, že to neklapne, tak jsme ji zase odvezli… a na nedělním obědě se nechala slyšet, že u toho příště nesmí být přehnaně ochranářský tatínek. Wtf – neumím si představit, že by se k ní v takovém stavu vůbec někdo přiblížil s nůžkama (ono je pekelně těžké ji stříhat, i když je jen s námi a v relativním klidu). Poslední dobou mi připadá trochu nesoudná.

Pokud už zmiňuju tchánovce a WTF, nemůžu nenapsat o tom, jak mi v ten pátek přáli k narozeninám. Dostala jsem kytici voňavých frézií a obálku, v které jsem tušila klasický a vděčný poukaz na kosmetiku. Otevřela jsem ji… a vytáhla dárkový poukaz na taneční kurz, v pátek od 18:30! Koukala jsem na něj s otevřenou pusou a běželo mi hlavou „what the hell“ „to se zbláznili“ „co je to popadlo“ „a to jako sama, nebo s L.“ (nevěděla jsem popravdě, která varianta by byla horší) „jak se z toho vylhat“ „jestli to půjde vrátit“ a tchyně se pohihňávala a ptala se „blbý, jo?“ Nakonec se ukázalo, že to byl vtip, a dostala jsem „pravou“ obálku. Moc jsem se teda nebavila, ale musím uznat, že zvnějšku to asi mělo svoje kouzlo 😀

Po návratu jsme uložili hydřičku a šli slavit moje kulaté, 0x20 narozeniny. Dárky jsem dostala – už v únoru po Lvíčkově návratu z americké služebky nový Kindle Paperwhite a v pátek ráno k němu dárkovou poukázku do Kosmasu. Popravdě jsem asi nemohla být spokojenější (no, možná leda za ty šálky na cappuccino, ale ty si teda vyberu sama ;)) a začíná být větší problém, KDY číst než CO. Během dne mi taky přišel mailem dárek od Puffin, „nová“ Jojo Moyes. Děkuju moc! 🙂

Cestou z práce mi navíc L. přivezl krásně barevnou kytici alstroemerií (název jsem slyšela poprvé), musím přiznat, že to byla vítaná změna proti obligátním růžím (ne, že těch bych si nevážila!). Takže večer byl ve znamení TBBT a šampaňského J. P. Secondé s jahodami.

Nemůžu si pomoct, mně prostě pravý šampaňský nechutná 🙂 takže jsme dopili jednu skleničku a ze zbytku si udělali Mimózu s pomerančovým džusem 😉

V sobotu jsem dopoledne vyrazila na nákupy a  přišla jsem napakovaná čtyřmi tričky veselých jarních barev z Camaieu (měli dokonce akci dvě za 250, takže čtyři za pětikilo, to se vyplatí :)), kalhotami, svetříkem a cihlově hnědočervenými tříčtvrťáky, které jsem tam prostě NEMOHLA nechat, i když jsem ze začátku neměla ponětí, s čím je budu kombinovat. Zjistila jsem ale, že všechna ta nová trička k nim jdou docela pěkně 🙂

Odpoledne jsme zase zkusili chuchelskou minizoo a tentokrát byla Briguš vzhůru! Nicméně zvířátka jí byla totálně šumafuk, mnohem větší úspěch sklidilo hřiště na zpáteční cestě. Aspoň vím, že zatím nemá cenu utrácet za výlet do velké ZOO a že ta otrávenost v prosinci nebyla daná jen tím, že se špatně vyspala.

Na zpáteční cestě jsme se stavili v IKEA, koupili jí stoličku Mammut a plyšovou kočku („mňaaaau“, zní od té doby celým bytem), hrnek s náústkem (ten si hned zamilovala a když ho otočí dnem vzhůru, aspoň není úplná potopa) a silikonové lžičky (L. je zpochybňoval, že jsou malé, ale na kaši je ta kratší velikostně úplně akorát a mám lepší pocit, že jí neotloukám zuby kovem). Kromě toho jsem šla ještě pro tuhle osušku, ale ve vedlejším regálu Bríga spatřila jednu s medvědíma ušima, udělala „mňa“ (=méďa) a bylo rozhodnuto 😀 (mně se ta proužkovaná stejně nelíbila). A pro sebe nějaká ta drobná radost (čti blbost) do kuchyně, nový skleněný pekáček, k němu rovnou dvě zapékací misky a taky váza na narozeninový přetlak květin 😉 je to paradox, celý rok vázu nepotřebuju, ale k narozeninám většinou dostanu kytice tři, takže jedna jde do vázy, druhá bydlí ve džbánu na limonádu a třetí se stěhuje do obyčejné vysoké sklenice. Jenže ve vázách mě IKEA – aspoň tedy ta zličínská, katalog je mnohem slibnější – zklamala: buď byly moc široké, nebo moc úzké, eventuelně moc nízké… anebo moc drahé. Nakonec jsem vzala z nouze tuhle a byla překvapená, že se do ní vešlo všech pět frézií 🙂

No a v noci na dnešek se „povedlo“, že byla Bríga zase dvě hodiny vzhůru a pak vyspávala do čtvrt na devět. Takže jsme stihli jenom dojet k tchánovcům na slavnostní oběd (přálo se Lvíčkově babičce k narozeninám – má je o dva dny dřív než já), jít s Brigulí do Hvězdy – usnula za druhým rohem – a zbytek dne tak nějak proodpočívat. Lvíček je poslední dobou z práce už nějak vyždímaný; naštěstí má na Velikonoce dovolenou, takže příští týden ho čeká jenom třídenní… 🙂

Příspěvek byl publikován v rubrice Co týden dal, Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

6 komentářů u “15. týden: Narozeniny

  1. Všechno nej! Ten strach z kadeřníka jsem dlouho považovala za podmíněný pohlavím (že k němu mají kluci prostě jiný vztah než holčičky – aspoň holčičky v našem okolí chodí ke kadeřníkovi za odměnu). U nás se buď řeší strojkem, kdy posléze vypadá jako oběť nějakého nehumánního experimentu na dětech, nebo Žmura násilím zatáhnu do kadeřnictví, omluvím se všem zákaznicím a kadeřnicím, protože vypukne řev. Do toho se kadeřnice snaží trefovat nůžkami na hlavu, po 10 minutách to většinou odrovná i otrlejší profesionálky a bývá rychle propuštěn. Pokaždé mě to stojí strašný nervy a peníze na odpustcích. To mi připomíná, že už mu lezou vlasy zase nebezpečně k obočí. Doufám, že s Čičman si užiju opačný extrém a budu ji v kadeřnictví muset odlepovat od stylingových přípravků…

    • Děkuju 🙂 já to přičítám období, že má zkrátka teď zrovna strach z cizích lidí obecně, ale jestli bude po mně, nebude jí kadeřnictví (a bohužel ani oblékání) říkat vůbec nic… pořád doufám, že stejně jako se zálibou ve sledování tance a krasobruslení, i v tomhle ohledu bude spíš po tchyni.

  2. Mě by jen zajímalo, jestli to fakt dorazilo v těch 11:04, jak jsem napsala (stylově, že – 11.4. v 11:04) nebo ne. Právě jsem měla strach, že tě tím probudím kolem půlnoci, jak jsem to posílala, tak jsem pak byla ráda, že tam měli volbu času. 😛
    Ad šampaňský – není nad normální Bohemku 😀
    Ad Brigule – moc bych ti přála, aby se s tím spaním nějak umoudřila, snad si dá brzo říct. 😉

    • Přišlo to 11:10, asi to mailserver zaokrouhluje na celý desetiminutovky 😉 vážně super překvapení, děkuju!

      Ad šampaňský, souhlas 😀 😀

      Ad Brigule, mně by to popravdě samo o sobě až tak moc nevadilo, jen mám strach, jestli bude někdy druhý, že to už bych nedávala… doufám, že pomůže vlastní pokoj, ale to bude nejdřív v září. A taky je možný, že bude patřit k těm dětem, co sbalí plyšáka a uprostřed noci se stejně nakýblují k rodičům do postele, i kdybych je zamkla 😀

    • Děkuju 🙂

      no já plánuju nějakou pohádku + držet + stříhat, ale budem to muset zvládnout sami… naštěstí jí to zas tak moc neroste 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *