Druhý čtyřdenní víkend (19. týden)

A taky na nějakou dobu poslední. Škoda, člověk by si i zvyknul – navíc, když bylo o něco lepší počasí než posledně a byli jsme skoro pořád někde venku.

Briguli bylo v pondělí 17 měsíců a když jsem kontrolovala svoje předpřipravené poznámky, zjistila jsem, že víc než půlka tady toho zase je o ní. Tak takhle ne, přátelé, vyhradím jí (snad jen protentokrát) speciální příspěvek, aby tyhle přehledy zůstaly aspoň trochu čitelné pro nezájemce o děti. A taky, abych si uchovala iluzi, že mi ještě zbyl kousek nemateřského mozku.

Po strašné době jsem si odečetla RSSka a daří se mi držet i taby v prohlížeči na minimu. Ale štve mě, jak to bobtná úplně samovolně!

Ve čtvrtek jsme stihli dopoledne procházku, odpoledne výlet na Okoř a večer hospodu s naším oblíbeným Původcem všeho zla, který se za pár měsíců přesouvá do New Yorku. Samozřejmě zase přišly na přetřes různé způsoby, lokality a načasování emigrací, která pořád v naší střednědobé budoucnosti vypadá jako dost pravděpodobný scénář. „Myslím, že to stěhování vidíte jako větší deal než to je,“ napil se Štěpán nefiltrovaného Staropramenu, „teď jste tu jak dlouho, dva roky? A jak to uteklo!“ A my museli uznat, že má pravdu. Minimálně tedy, až budeme mít vlastní bydlení, protože opouštět a vyklízet byt při stěhování do zahraničí je megaopruz.

Taky při večeři vytáhl zrcadlovku s novým objektivem, že je to teď jeho největší koníček, L. začal o autech… a já si uvědomila, jaký mám vlastně levný hobby a že si toho Poláčka koupím 😉

Tenhle víkend jsem se chystala do porcelánového outletu na Šestku pro hrnečky na cappuccino, protože máme jenom jeden a co s tím, když si ho chceme dát oba? Ale náhodou mi padnul zrak na dvě čajové soupravy „tea for one“, které máme na mátový čaj a využíváme dost sporadicky, a napadlo mě, že ty spodní části jsou vlastně dost podobné cappuccinovým šálkům. A jako jo. Není to ideální, ale v pohodě se dají použít a je zas o jeden krám na kupování míň.

V pátek jsem měla takový předčasný Den matek – nejdřív dort a káva na Řepích se známou z nyxu, odpoledne pak hodinku na kosmetice (dárek k narozeninám). Byla jsem tam cca po roce a říkala si, že já sakra nechodím častěji; kadeřník mě tak nebere, ale ležet, příjemně si nechat masírovat obličej a myslet si výhradně na své věci, to je skvělá záležitost.

V sobotu jsme se nechali namlsat krásným počasím a vyrazili do Lánské obory. Měli jsme si vzpomenout, že kdykoli jsme tam jeli, hrozně se zkazilo počasí a my v obojím případě zmokli! Takhle jsme vystoupili z auta a já se otřásla: „Brr, to je zima, a já si nevzala bundu.“ „To já byl optimista a nevzal si ani svetr,“ opáčil Lvíček… a ty dvě hodinky venku jen v tričku jsem mu teda vážně moc nezáviděla. Ale daňci byli pěkní, dcera přiměřeně hodná a místy nás zahřálo vykouknuvší sluníčko, takže nakonec dobrý.

Na místě nás mimochodem zaujal tenhle psí pisoár. Nevím, jestli funguje, ale vypadá to vtipně 🙂

No a v neděli byl den matek, takže jsme se po obědě vydali za tchyní. „Tady voní pizza, nezdá se vám?“ začichala na procházce po sídlišti a my s L. okamžitě dostali hroznou chuť na pizzu. Tak jsme si ji udělali k večeři, om nom. Je to trapný, ale (za předpokladu obměňování oblohy) pizzu bych fakt mohla snad denně. („Já se z tebe pizznu,“ obměnili jsme tradiční rčení!)

Po odjezdu od tchánů do večeře zbýval ještě nějaký čas, tak jsme to vzali přes Ikeu a koupili boxy na hračky (hurá), obří roli papíru na kreslení, rozprašovač (na moje skoro mrtvé bylinky, ale on se kdyžtak uplatní i jinde) a pár dalších drobností. Jako obvykle jsem přihodila k nákupu jednu vonnou svíčku a potěšila se, že jsou v nových tvarech a vůních… dokud mi nedošlo, že tím pádem IKEA stáhla ten starý tvar a vůně. Takže jednak už si nezapálím svou oblíbenou s tropickým ovocem, jednak na rozdíl od starých skleněných obalů, které se daly použít jako skleničky, mají ty nové vzhled ošklivých hořčičáků. Na svíčku dobrý, na skleničku už ne. Asi potřebují zvýšit prodej sklenic… a abych nezapomněla, samozřejmě jsou nové svíčky menší.

Ale tak nebudu brblat, jen mě štve, že tyhle věci nikdy neoznámí dopředu, aby se případně člověk mohl zásobit. Všechno hezky plíživě a na tajňačku, to na těch kucích švédskejch nemám ráda.

Taky jsme se zas po delší době stavovali v Lidlu. Kupovali jsme hromadu věcí, třeba schwarzwaldskou šunku nebo vodu do ostřikovačů, a pobavilo nás, že nejdražší položka byly jablečné chipsy 😉

Přemýšlím o tom, že bych si sem na blog dala nějaký Goodreads widget, protože bych docela ráda sdílela, co čtu, a manuálně se mi to fakt nechce 🙂 Zkusím se v tom trošku pohrabat.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co týden dal a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

3 komentáře u “Druhý čtyřdenní víkend (19. týden)

  1. Moc rádi jsme s vámi „poseděli“ v babycafé!

    ten šálek a podšálek vypadají, že k sobě fakt pasují, neřekla bych, že jsou každý pes jiná ves:o)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *