Minulý týden s Bibulí

Doufám, že tohle je výjimka a ne pravidlo. Příhodné věci se snažím cpát na Twitter, ale ne všechno se tam vejde (ať už délkou nebo tím, že to není až tak strašně úderné a vtipné) a to dítě je týden od týdne zábavnější. Obávám se, že za pár měsíců z ní bude šílená hláškařka.

V pondělí jí bylo 17 měsíců a šly jsme na hřiště. Holčička v podobném věku jí zaboha nechtěla půjčit ani jednu hračku a ještě zkonfiskovala ty její. Briguli to nevadilo, ale chtěla si na práci vzít jednu lopatku, holčička ovšem odmítala vydat obě. Jala se zasahovat její babička, vysvětlovala jí, že musí vrátit, že ta jedna ani není její… a B. to pozorovala, vnímala, že holčičce něco vyčítají, zvedla prst a prohlásila: „Ty ty!“

Co se umí pojmenovat, začali jsme jí z velké části říkat Bíbí anebo odvozeninami (Bibina, Bibule apod.). Kromě toho, že ví, jak se jmenuje, se taky pozná v zrcadle – ve vaně na sebe dělá opičky do nerezového špuntu od vany a na dotaz „kdo to je?“ odpovídá „Bíbí“. (Když jí ale ukážeme její fotky z doby, kdy byla maličká, reaguje bezelstně „mimi“.)

Večerní rutina mívá stereotypní konec: nechce ven, dokud se jí nezeptáme, jestli chce Partysaura. To se postaví ke kraji vany a začne komandovat: „Ve! Bum bum! Pata!“ = Ven, osušku s medvědem a Partysaura…

Ve čtvrtek uviděla na procházce golfky. Doma má malé plastové golfky pro panenku, takže její první reakce bylo potěšené „Nána!“ Pak kočárek přejel, uviděla do něj zepředu a překvapeně se opravila: „Mimi…!“

V pátek nám usnula cestou ke kosmetičce (ve tři čtvrtě na čtyři), spala přes hodinu a noc byla strašná – usnula po deváté, zase strašila v noci a byla brzo vzhůru. Když jsme jeli v sobotu z Lán kolem páté, snažila jsem se ji udržet vzhůru, jak to šlo, ale stejně asi deset minut před domovem odpadla. Nemilosrdně jsme ji po příjezdu probudili a postavili na nožky, ať si dojde do bytu; nesla to celkem statečně a i když byla večerka zase posunutá, vzbudila se jen jednou (až v půl páté) na mlíko a pak nás ještě nechala spát až do osmi! Už bych ale fakt brala ten extra pokoj a začít s vysvětlováním, že mlíko uprostřed noci je overrated. Jednu dobu už jsme ho tedy málem odbourali, ale posledních pár dní se vždycky vzbudí s brekem a pronásleduje mě do kuchyně, kde se mě drží za nohy, dokud ho nepřipravím…

Ve čtvrtek na Okoři i v sobotu v Lánech krásně ťapala, už ujde docela kus. Pokud člověku tedy nevadí se každý metr zastavovat nad klacíčkem, kamínkem nebo kytičkou 🙂 Když to ale střídáme s chůzí za ruku, motorkou a v případě nouze kočárkem, jakžtakž to jde. V cukrárně pod Okoří dostala taky svého prvního vlastního nanuka. Ne, že bychom jí s ním nepomohli, ale odjídala statečně – vanilková, to je její…

Oblíbila si vyhazování věcí do koše – to už jsem psala, ale teď k tomu přidala i slovní doprovod „košššš“. Takže když najde smítko nebo když odhodíme zabalenou použitou plenu, po sundání z přebalováku ji popadne a s pokřikem „koššš“ si to metelí ke koši. Řečnické otázky ovšem stále ještě nedává 😉 včera večer si významně lehala v obýváku na polštář, který shodila z křesla na zem. „Copak se nám asi snažíš naznačit,“ bavil se L., načež B. „pro blbé“ vysvětlila: „Hají!“

PS: A z čeho máme radost – začala být konstruktivní. Umí už postavit až pět kostek na sebe a skládat dohromady i lego. Osvěžující změna po měsících a měsících boření…

Příspěvek byl publikován v rubrice Co týden dal, Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

6 komentářů u “Minulý týden s Bibulí

  1. Tak Partysaurus do naší sbírky dětské kinematografie ještě nepřisvištěl (klepám na dřevo). U nás jsou každopádně ostatní partysauři vypuštění na youtube ne večer, ale ráno, výměnou za půlhodinu až hodinu spánku. Dětičky začaly vstávat v půl6 jako slepice:( Děsím se, kde se to v létě zastaví. Ještě budeme rádi za listopadové mlhy a krátké zimní dny, kdy vstávali klidně v božských půl7.

    • Vstávání je teda u nás plus mínus podobné v létě v zimě, dneska půl sedmé, jindy klidně půl pátá, nezávisle na roční době. Ale listopadové mlhy mám náhodou ráda, co mě ubíjí, je leden až březen 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *