„Moje dcera má obrovský modrý oči a dlouhatánský řasy, a to, že se jí v uších nekinklají zlatý cetky, krucifix neznamená, že jí furt musíte říkat Chlapečku!“
Zajímavý je, že to dělají téměř bez výjimky maminky a babičky vyzdobenejch vyfifilenkovanejch holčiček. Gr.
Čičman je taky bez náušnicového gender identifikátoru a už ty lidi často ani neopravuju, poté, co mi jedna babka se psem v parku vymlouvala, že tohle prostě JE chlapeček, protože ani nemá holčičí tvářičku (od porodní asistentky se zřejmě všichni mýlíme a ona nás konečně vytrhla z iluze). Já jsem měla náušnice až v devíti na mé výslovné přání a chci tenhle systém zachovat.
Měla jsem to cca stejně, i s tím věkem, taky mi to přišlo fajn, i když jsem ve školkovém věku často remcala, že si nemůžu zkoušet náušnice z rodinných šperkovnic. Bibině jsem je nechtěla dávat jako úplně maličké, pak jsem trochu zakolísala – jenže ona už od půl roku byla takový drak, že jsem věděla, že by si je prostě vytrhla. No a teď už vůbec… Taky v 90 % neopravuju, jen uvnitř bublám.
Taky si pamatuju, jak jsem byla pro všechny kluk, včetně letních táborů… Zásadně mi to začalo vadit až někdy v patnácti, kdy jsem si nechala nastřelit náušnice a taky jsem si pořídila dlouhý vlasy. Ale vzhledem k růstu jiných partií už to tehdy zase nebylo až tolik potřeba, už bylo jasno… 😀
A jinak chápu, že to prudí, taky by mě tohle kastování podle má náušnice/nemá náušnice štvalo…
Já už se snažím jí dávat šatičky, sukýnky, holčičí barvy… ale pak jde člověk do bazénu a všechno marný 😀
Se mnou si kvůli absenci náušnic (a přítomnosti blbého sestřihu do hrnce) nechtěly holčičky hrát na víly. Bych chtěla vidět tu lesanu s náušnicema. Propíchnout uši jsem si nechala ve čtrnácti. A kdybych někdy měla dceru, taky jí nepíchám uši jako děcku, ať se rozhodne sama. Navíc i proto, že ono to taky někdy dost bolí a hnisá, tak ať si s tím pak poradí sama a nebudí v noci mě:o)
To je dobrá poznámka, pamatuju ještě to urputný lihování a protahování náušnic zarůstajícíma dírkama, brr 😀
Nám zase pořád tvrdí, že máme krásnou holčičku… A to má přitom E.li úžasně chlapečkovský výraz.
Lidi asi fakt prostě vidí, co chtějí vidět…
Tohle fakt nechápu!!
Kryštof je zase pro všechny holka. modrý triko, občas modrý úplně všechno a stejně slyším „podívej holčička..“ z prvotních pocitů, kdy jsem měla chuť dotyčného seřvat, jsem se dostala do stadia(ve většině případů) „dělám, že neslyším“. Lepší neřešit 😀
Tomu nerozumím, Kryštof vypadá totálně jako kluk!
Razím stejnou naušnicovou metodu jako psice, též máme většinou chlapečka, ale červenej kočár babky mate, hehe. Nicméně dítko není odívané do růžové, ba co hůř – holčičí barvy jí prostě neslušeji, takže často slýšíme o chlapečkovi, ale neřešim to, klidně je v tom nechám, případně utvrdim :-))
Bibině sluší jak která, pastelová růžová jo, ta žvejkačková vůbec, zas jí odmítám nedávat hezký modrý a šedý věci… To je popravdě dobrej nápad na trolling, chlapečka odsouhlasit a volat na něj Brigitko 😀