Majitelé realit (36. týden)

Začátek týdne byl dost náročný, protože jak pidižvína, tak já jsme měly šílený kašel, hlavně večer a v noci – na středu jsem musela dokonce spát v obýváku, protože jak jsem si lehla, nutilo mě to ke kašli. Navíc bylo hnusně, takže jsme nemohli ven hned z několika důvodů a nastoupila lehká ponorka. Naštěstí ve středu měl Lvíček dovolenou a vyrazili jsme do Holešovic… podepisovat opravdickou smlouvu na byt, tu očekávanou „smlouvu budoucí“. Náš dům už stojí, je zkolaudovaný, má číslo popisné a za dva týdny ho přebíráme 🙂 Ekospol nám k podpisu dokonce věnoval propisky od Parkera a knihu od pana ředitele s osobním věnováním. Zvláštní pocit, vlastnit nemovitost 😀

V úterý jsme po dvou a půl letech dopili švýcarskou hruškovici. Tedy Lvíček. Čas vyrazit zase na autosalon do Ženevy! (ha, ha, v únoru by mě do letadla nepustil ani největší blázen :))

V DMku mají „poslední výprodej“ mimo jiné sad adventních svíček, tak jsem zcela reálně přemýšlela, že bych se předzásobila 😀 zadrželo mě jen stěhování a imperativ muset převážet co nejmíň krámů. V tomhle počasí se mi zdá, že Vánoce jsou strašně blízko.

Zrušili nám tu kavárnu s dětským koutkem. Ona už nějakou dobu byla celkem k ničemu, protože otevírala až v jedenáct – zatímco doba, kdy bych ji v deštivých dnech využila, se pohybovala mezi devátou a jedenáctou. Pořád jsem se ale těšila, že tam budeme v podzimních plískanicích chodit aspoň odpoledne. No nic, padnula jedna z posledních výhod bydlení tady, po přejímce nás tady bude držet fakt už jenom blízkost Lvíčkovy práce 🙂

Pořídili jsme Briguli podzimní výbavu – kalhoty, svetříky a punčocháče ve velikosti 92, a taky jsem se v neděli hecla a přežehlila vypraná body a overaly, které mi ležely ve skřini na žehlení už pomalu půl roku. Shodou okolností přes polední spánek povyrostla (fakt!) a 86 jsem jí nedopnula, takže fajn timing. Ale vydržela jí dlouho.

Ve čtvrtek přišla na návštěvu máma a bylo načase jí říct o druhým pidižvíčeti, protože jsem to chtěla udělat osobně. Secvičily jsme s Brigitkou scénku: „Co má máma schovaný?“ protože pořád řešila „skovaný mimi“. Napoprvé se nepovedlo, vždycky jí trochu trvá, než se osmělí (vidí mámu tak jednou za ten měsíc), ale napoprvé už zřetelně odpověděla „mimi“. Reakce předčila očekávání, máma byla užaslá, překvapená, nadšená 😉

Myslela jsem, že mě těhotenské dojímací nálady nad extrémy typu billboard na superměkké dezerty Milka opustily s prvním trimestrem, ale jsou zpátky. Dojímám se nad palandami (když si představím, že by na nich spaly moje dvě už VELKÉ děti!), dětským oblečením jakékoli velikosti nebo – jako na sobotním výletě – sourozeneckými dvojicemi se starší holčičkou. Slzavý oudolíčko hadr.

V sobotu jsme byli v Koněpruských jeskyních a to si zaslouží samostatný post, protože natolik bizár prohlídku jsem nezažila už léta (pokud někdy). Asi to spojím i s nedělí, protože se mi nechce nahrávat fotky jen z ní – odpoledne jsme zajeli do minizoo na Zbraslav, kde Briguli nejvíc zaujaly, v tomto pořadí:

  1. potok a házení lístečků a kamínků do vody
  2. vyhlídka na divočáky (kteří nebyli vidět), na kterou vedly schody z obou stran a dala se tudíž projít, oběhnout a totéž znova, desetkrát dokola
  3. mosty přes potok
    …dlouho nic…
  4. králíčci (jimž dokonce zamávala) a sovy, kterým věnovala jedno hů hů.

Příště se tak budem zalamovat se zoo, stačí libovolná strouha nebo rybník 🙂

Cestou zpátky jsme se zastavili pro Pumpkin Spice Latte – podzim považuju oficiálně za zahájený. Lvíček dal Brigitce, která se po něm natahovala, ochutnat. A reakce? „Dobý kafíčko, eště!“ Kde se to v tom dítěti bere…

Příspěvek byl publikován v rubrice Co týden dal, Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *