Koněpruská estráda

V sobotu jsme odvezli dítě k babičce hned ráno. Plán byl nevařit, na oběd skočit do mekáče a hned vzápětí vyrazit na Koněpruské jeskyně (kam jsem se chtěla podívat, dokud bydlíme na téhle straně Prahy) a přilehlou naučnou stezku Zlatý kůň. „A co kdybysme byli víc buržousti a míň čuňata a sjeli cestou do Blackdogu?“ navrhnul Lvíček… a já nakonec souhlasila.

Byla to dobrá volba, víkendová specialita Farmář z Kentuckey (sic) a steakové hranolky s domácím kečupem se pochopitelně žádnému fastfoodu nemohly rovnat. Do Koněprus jsme dorazili před jednou, ale prohlídku v jednu jsme těsně nestihli – a asi to byl osud, protože tak bizarní zážitek z prohlídky už jsem dlouho neměla.

13:20 dorazila od pohledu strašně zpruzelá průvodkyně. Možná tak vypadala pořád, připomínala mi – zkřiveným úsměvem a později i dikcí – Zuzanu Bydžovskou v nějaké dost nesympatické roli. Nabrala výpravu a vešli jsme do jeskyní.

Byla jsem už v několika jeskynních komplexech, před dvěma lety v Bozkově a kdysi v Demänovkách. Vždycky nám na úvod řekli, co to vlastně je krápník, jak vzniká a jakou „rychlostí“ roste. Tady se nám u dvou krápníků, které jakoby už už srůst, dostalo ponaučení, že se jim říká Věčná touha, protože rostou „strašně pomalu“.

Na první zastávce jsme se dozvěděli, kde vlastně jsme, co si projdeme a co se v jeskyních nesmí dělat, načež asi pětiminutový výklad shrnula pro přítomné cizince „we’re on the stop one, don’t smoke, don’t eat and don’t touch the decoration“. O jednu anglickou větu se pokusila ještě asi dvakrát, načež výklad v angličtině ustal úplně. Vřele doufám, že cizinci měli nějaké průvodce. „V místech se sníženým stropem dbejte zvýšené opatrnosti,“ varovala nás (cizince ne, ti ať si klidně namlátí…) ještě místo lidského „pozor na hlavu“, tak jsem pak každou chvíli L. upozorňovala: „Dbej zvýšené opatrnosti!“

V další jeskyni se nám dostalo aspoň informace, co je stalagmit a co stalaktit, což stejně víc než polovina účastníků hučela s ní. „A těm úzkým se říká brčka,“ dodala a vysloužila si smích pubertálnější části exkurze. „Ano, je to skutečně po těch brčkách na pití,“ dodala neohroženě. Pravá zábava ale přišla ve chvíli, kdy se jí někdo na něco zeptal – třeba jak vznikají excentrické krápníky. „Ono to třeba praskne a ta mineralizovaná voda po té prasklině…“ „stéká…“ nadhazuje dotazující. „Nestéká, právě že nestéká… ona se tam hromadí a pak to praskne a to může jít právě proti těm zákonům gravitace.“ Příčinu nebo způsob vzniku jsem z toho nepochopila (podle wikipedie a jeskyňářských stránek se mimochodem žádnou teorii nepodařilo prokázat), ale mohla jsem Lvíčkovi spiklenecky pošeptat „Nestéká, Péťo, jednou provždy nestéká!!“

Vtipná byla i jeskyně, kde jsme měli hádat, co nám které útvary připomínají. Průvodkyně přicházela s názvy jako „žabí král“ nebo „poustevník“, my s L. mlčeli, protože nám všechny krápníky více či méně připomínaly pouze falické symboly, a skupinka mladých motorkářů prohlásila, že jeden krápníkopád vypadá jako Vetřelec. „Hm… Jo… No jo… A jak že to vlastně vypadá ten Vetřelec?“ dotázala se průvodkyně.

Nebudu to natahovat perlami z ostatních sálů typu „mince byly v provozu v letech XY“, vrchol prohlídky ale byl, když nám v jeskyni zhasla. Nastala naprostá tma… z které vystupovala fosforeskující kostra na mikině jednoho kluka. Všichni jsme se smáli, jen průvodkyně si nejdřív ničeho nevšimla, a když jsme jí řekli, o co šlo, zhasla znovu, podívala se a nejistě pronesla „Aha… Hm… A on na něj někdo svítí, nebo co?“

Díky tomuhle kabaretu mi ani nevadilo, že jsem si doma zapomněla svetr – chlad v jeskyních byl první půlhodinu až příjemný, tu druhou se dal vydržet a na sluníčku jsme zase rozmrzli. Vydali jsme se hned na stezku Zlatý kůň, ale dohnalo mě těhotenství a v půlce jsem přemluvila Lvíčka, ať to ohneme na parkoviště. Chvíli jsme bloudili, mimo jiné i přes opuštěnou chalupu v rokli, kam nevedla žádná přístupová cesta (jen ústí jedné z jeskyní), ale nakonec se zorientovali. A za odměnu se zastavili v berounské Bille na nanuka 🙂

Hloh – podzim je tady!

A ještě pár fotek ze zbraslavské minizoo, které jsem byla líná dávat do minulého příspěvku. Jednu chvíli okolo nás projel cyklista, což samozřejmě Bibina hned okomentovala: „Kolo!“ „Kolo kolo mlýnský,“ nahrál neuváženě Lvíček, načež dítě přešlo cestu, chňaplo mě za ruku a začalo kroužit 😀

Se srnečkem

Žbluňk!

Druhý největší hit – schody

Dlužná fotka s kafem + pár selfíček 😉

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Tak všelijak a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 komentářů u “Koněpruská estráda

  1. Jé, už mají ve zbraslavský ZOO lišku? Nebo pořád jen díru v plotě…:)

    Koněprusy jsou fajn, byla jsem tam strašně dávno a nejvíc mě zaujala ta mincovna (jsem na prachy:). Jinak kdyby jste si chtělli výhledově zkusit, jak chutná opravdová tma na dýl, doporučuji tohle: http://neviditelna.cz/

    • Kdepak, pořád prázdná klec… mincovna byla asi tak jediná zajímavá, jinak jsem fakt viděla jeskyně hezčí. Neviditelná výstava je permanentní? To je super, zajdem, měla jsem pocit, že už jsem to dávno prošvihla. Asi dvakrát jsme byli v kavárně Potmě a jednou v restauraci Pod křídlem noci, takže zkušenost máme, vždycky to byl zážitek 🙂

  2. Dobrý den
    jsem ta průvodkyně, o které píšete
    děkuji za kritiku….Chápu, že všem asi nejsem sympatická. Jen bych vám chtěla osvětlit. V Koněpruských jeskyních se dělají prohlídky pouze v češtině, cizinci mají k dispozici text ve svém jazyku, pokud jim něco překládám, je to jen z mé dobré vůle. Je to asi špatné, ale je to tak, vše překládat nemohu, nesmím být v jeskyni příliš dlouho i s ohledem na další výpravy. Některé nešťastné formulace jsou dílem nám zadaného textu, ne mým, možná se vyjadřuji někdy špatně, ale dělám co mohu. Toho chlapce s tou kostrou jsem napoprvé neviděla, někdo přede mnou stál…
    Děkuji za pochopení a zasílám pozdrav..

    • Díky za reakci, nemyslela jsem to ve zlém. S tím cizím jazykem jsem to v zásadě předpokládala, chápu. Jen bych se opravdu přimlouvala za trochu lepší popis toho, jak vlastně krasové jeskyně a krápníky vznikají. Přeji hodně štěstí do dalších prohlídek, ale vážně zírám, kdo všechno se na můj blog dostane 🙂

      • Dobrý večer
        článek jsem neobjevila já, ale kolegové. Existují speciální vyhledávací programy.
        Jsem průvodkyní v KJ teprve tři měsíce, takže prosím omluvte některé mé začátečnické chyby. Pokud se vám něco nelíbí, je k dispozici návštěvní kniha (i online) a email koneprusy@caves.cz, kde se můžete zeptat pana ředitele KJ na to, čemu jste nerozuměla. Skutečně například v textu nemáme vzorec na růst krápníku, krápníky rostou velmi různě, obvykle pomalu, ale občas i rychle (brčka). V jiných jeskyních možná říkají průměrné hodnoty, podle našeho pana ředitele jsou ale zavádějící.
        Mám práci v KJ ráda, i když to není jediná věc, co dělám (vystudovala jsem FFUK). Přála bych si, aby byli návštěvníci KJ spokojeni. Bohužel mi trochu chybí zpětná vazba u českých návštěvníků. České publikum se stydí kritizovat, cizinci bývají sdílnější. Občas je potřeba kritizovat, stěžovat si, abychom věděli, co je třeba zlepšit. Pokud možno nejlépe osobně tváří v tvář….
        Ano, je toho hodně, co musím zlepšit. Budu dělat vše, co je v mých silách.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *