Začínáme balit (38. týden)

Blogpost z posledního týdne byl hodně vtipný, tedy hlavně jeho zakončení, protože noc byla tragická (byli jsme namlsaní z posledních x dnů dobrého spaní… a začal nám týden a půl, kdy nespala v kuse ani jednu noc) a nevyspali jsme se skoro vůbec. Ale museli jsme se nějak zcivilizovat, odvézt Bibinu babičce a jet na desátou do Měcholup přebírat byt. Bylo nám ale oběma blbě jak při regulérní kocovině… a jako při klasické kocovině pomohl mekáč. Zastavili jsme u toho na Jižní spojce, posnídali muffin s vejcem a slaninou, míchaná vajíčka a kávu… a byli jsme jakž takž použitelní na přebírku 🙂

Tím, že měl Lvíček volno a podnikali jsme něco společně, to pro mě bylo vlastně pokračování víkendu – a posunul se tak i celý týden, protože v sobotu byl zase naopak s tchánem celý den v novém bytě montovat nábytek, takže se to pro mě nijak nelišilo od pracovního dne 😉

V úterý a ve středu nám dělali kuchyň a zvorali to, kuchyňář si blbě rozměřil skříňky a na jedné zdi byly kratší. Vzal je předělat, ale dvířka přijdou až za čtrnáct dní… prostě pořád sranda. Lvíček taky přivezl nějaké obalové materiály, které nadchly zejména pidižvici.

Ve čtvrtek proběhly ty Pardubice, v pátek jsem je vydejchávala. Na víkendový nákup (v sobotu večer a málem prý za tím vozíkem usnul), kvůli Persilu v akci (nojono, jsem jak ti důchodci…), jel Lvíček tentokrát pro změnu do Glóbusu a jen jsem čučela – asi osm stovek včetně kuřete, jitrnic, zeleniny, mlíka a toho Persilu. Mám pocit, že v Tescu by to byla minimálně tisícovka, ale na těch pár týdnů už nemá moc cenu měnit nákupní návyky 🙂 sobotu jsem měla, jak už jsem psala, normálně „pracovní“, a tak na nějakou relaxaci zbývala jenom neděle. Takže jsme ji zahájili prořvanou nocí, mým násilným sebevykopáním z postele před osmou, přičemž v půl desáté nám jel z Řep vlak, a v plánu byly na snídani vafle…

Zkrátím to, já se nenasnídala a Lvíčkovi bylo trochu blbě ze zhltaných vařících vaflí, ale stihli jsme to. Bibině se moc líbila jízda vláčkem (na pražském Semmeringu jsme s ní byli skoro přesně po roce) i zpáteční cesta tramvají. Nám se líbilo, že jsme si v Hájkovi u nádraží dali kafe a chlebíček a Brigulínu zabavil kornoutek arašídové zmrzliny a obrazovka s Óčkem umístěná strategicky proti našemu stolu, takže jsme si mohli vypít kávu jako normální lidi 😉

(Ostatní fotky v galerii – Bibina dělá piraňu, Bibina-Nooglerka a zábava v metru – „…takhle jedou huláni, dej Brigitko dobrý pozor, ať nespadneš do jámy!“)

Příspěvek byl publikován v rubrice Co týden dal, Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.