Veselý slunovrat (52. týden)

Vypadá to, že se začátkem kalendářní zimy konečně začalo i trochu pohodovější období (což nechci zakřiknout, protože pořád se spousta věcí může dos*at, ale každopádně JÁ jsem ve větší pohodě, takže by snad měla skončit série Depresivních Blogpostů (TM)). Fotek je tentokrát podle očekávání nálož, jsou v tom tři vánoční oslavy (a to jsem tu hlavní fotila hlavně na bezzrcadlovku a fotky jsem sem líná dávat)

Někdy od úterka už jsem byla v zenu: dítě, který neusnulo, jsem vyvážela v poledne ven, k tomu brala smetí a ještě ve výtahu se mi od něj utrhlo ucho. Tak jsem ho nesla za uzel a milý pytel se mi roztrhnul uprostřed přechodu před kontejnery. OK, odvezla jsem kočár zpátky na chodník, přidržovala pytel za okraj a dno a snažila se ho donést do popelnice. Upadl mi těsně před ní a ozdobil čerstvě uklizenou dlažbu směsicí nudlí z polévky, rýže z rizota, použitých plenek a dalšího domácnostního odpadu. Naštěstí někdo odhodil do rohu přístěnku starý pánský oblek, takže jsem použila sako a kalhoty na likvidaci větší části nudlí a rizota, vrátila se pro dítě a jela vesele dál. Tomu už se můžete fakt akorát smát. (Pokud nejste Lvíček, který mi po příchodu vynadal, že jsem si to nedala ještě do jedné tašky a že jsem s tím byla u kontejnerů patřícím technicky vedlejšímu baráku, ale stejnému developerskému projektu, protože je mám víc při cestě.)

O Štědrém dni jsem už psala. Na Boží hod jsme si dali oraz a 26. vyrazili do Roudnice za Lvíčkovými prarodiči a nebyla to úplně nejvydařenější návštěva – Bibina nechtěla jíst a z babičky i dědy vyzařovalo, že je teda jako rozmazlená a že oni by ji naučili. Druhý den na návštěvě druhé babičky, s kterou jsme se sešli u tchánů, jsme se zase dozvěděli, že její děti chodily spát po večerníčku… nemá smysl poslouchat. Bibina opět nic nejedla a o to víc jsme si všichni užili dnešek, kdy jsme nic nemuseli, byli doma, Brigulína se od rána cpala perníkem, řízky i tousty a vydržela si i dlouhé desítky minut hrát sama s novými hračkami, samolepkami nebo se stromečkem, celá šťastná.

Malej se začal mlít o něco víc, ale pořád výrazně míň než prenatální Brigule, zato mi tvrdne břicho pokaždé, když se ohnu, a skoro každý den si musím zdřímnout, protože nejpozději ve dvě odpadnu jako zralá švestka. A já mám už jen dva měsíce do termínu. Dudlajdá!

Příspěvek byl publikován v rubrice Co týden dal, Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 komentáře u “Veselý slunovrat (52. týden)

    • Jojo, to je u tchyně, na vlastní jsem se ještě nezmohla – snad ho jednou zdědím 🙂 ale u nás doma se z něj jedlo fakt snad jedině na Štědrý den… 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *