V pondělí jsem cestou do Stejkárny uklouzla na ledovce. Jen tak lehce, ani jsem neměla pocit, že bych se měla něčeho bát, skončila jsem z malé výšky na jednom koleni, tak trochu jako při curlingu.

Ve středu jsem cítila, že mě při chůzi setsakra začíná bolet bederka, tak jsem se to pokusila rozchodit zdravotní procházkou do Alberta. Moc to nepomohlo.

V pátek jsme jeli vláčkem na finančák a po každém zastavení (i minutovém stání ve výtahu) jsem měla strašný problém uvést nohy do chodu. Potom už to šlo, ale po chvíli odpočinku jsem si vždycky připadala jako zarezlý robot.

V sobotu mi Lvíček promasíroval bederku. No bederku – problém byl mnohem níž, až us kostrče, a sama jsem cítila, že je na jednu stranu pěkně hnutá a bloknutá. Od té doby jedu 1-2x denně teplou vanu nebo sprchu, 1x denně masáž a nesčetněkrát nahřátou ovci.

Včera jsem záda šetřila, vstávala opravdu jen minimálně (protože už jsem si vyzkoušela, že „rozchození“ nepomáhá) a připadalo mi, že už se to lepší – dokázala jsem vstát z postele nebo gauče bez „zareznutí“ a zásadní bolesti. Tak jsem se rozhodla pro lehký trénink cestou na hřiště a do Alberta (zmíněných deset minut normální chůzí).

Cesta na hřiště – normálně cca pět minut – mi s golfkami trvala minut dvacet a když jsem tam dorazila, musela jsem si přiznat, že dál už nedojdu, ani šnečím tempem. Je dost mizerný pocit, když víte, že si nedojdete ani na ten nákup. Netěším se na stáří.

Bibina naštěstí byla hodná a dala se odvézt tam i zpět bez protestů a vystupování (na cestu zpět dostala rohlík od Vietnamce v sousedství hříště), i když rychlost chůze připomínala spíš vytahování svépomocí v kýbli na laně do hor.

Paradoxně mi lidi dneska říkali, že vypadám spokojeně. A paradoxně jsem. Za prvé bolest zad upozadí tu tisíc a jednu těhotenskou bolístku, od žil přes kyčle po tvrdnutí břicha. A za druhé bolest fyzická, která aspoň přejde, když nemusím vstávat, je mnohem snesitelnější než trimestr úzkostí a dalších psychických potíží. Konečně se naplno těším na Motorka, představuju si, jaký bude, a připadá mi čím dál víc super, že to bude chlapeček. A ta kostrč se snad někdy spravit musí…