Výživný začátek týdne. V pondělí volám zubařce a domluvily jsme se, že mám přijet, ale budu asi muset čekat. Po domluvě s L. jsme se rozhodli vypravit hned po snídani. Akce Kulový blesk zahrnovala nakrmit, obléct a naložit do auta obě děti, dojet na Budějovickou, Bibinu vysadit s batohem náhradního oblečení, plen, proviantu a tabletu u tchána v práci a pak zaparkovat před poliklinikou o pár ulic dál. Měli jsme kliku: místo na věčně nacvaklém parkovišti se uvolnilo asi po minutě a když jsme se spícím koblihem ve vajíčku vystoupali čtyři patra, otevřela zubařka dveře a zeptala se „někdo ke mně, kromě vás? Ne? Tak pojďte.“
Za hodinu a půl jsme byli zpátky i s novým zubem a nakonec to bylo načasované vlastně dobře: dědeček bude na téhle adrese jen do konce března a my na přilehlé straně Prahy asi ne o moc delší dobu. A zas o kus amalgámu v puse míň. Ale uff.
V úterý a ve středu měl Viktorek, pro kterého se nám vžilo označení koroptváček, kombo doktorů – kyčle a měsíční prohlídka. A od úterka do čtvrtka potřeboval být Lvíček v práci. Tak jsem zaangažovala maminu, která tak poprvé v životě hodinu a půl hlídala Bibinu. Všichni přežili (historky z kyčlí jindy, až bude víc času).
Trochu krizový byl pro mě pátek, kdy přijel L. s autem z ručního mytí až někdy v půl devátý, malej řval, velká zlobila… ale v sobotu odjela k prarodičům a my zas nabrali dech. Stihli jsme procházku, nějaké domácí resty a čas věnovat se všichni tři navzájem.
Bibina poslední noci brečela ze spaní a přes den tvrdí, že ji bolí nožička. Asi roste, každopádně je dost protivná, zlobí a myslím, že i žárlí. Příští týden, s předpovědí počasí, jaká je, bude asi challenge… 🙂
Tyjo, jestli je ta předpověď počasí nově v google calendaru, tak už do něj fakt jdu! A jak si vysloužil Motorek Koroptváčka? Kvůli těm vrkavým zvukům, nebo se k tomu váže jiná story?
Jojo, kvůli tomu vrkání. (Samozřejmě jsem si pak googlila ptačí zvuky a koroptev dělá úplně jinak, no ale už se to ujalo… :D)
Ta žlutá mikina je naprosto boží☺