Fotopřehled 2015/23

Uff.

Náročný týden. Viktorek začíná vyžadovat pozornost, o niž se bijou s Bibinou. Ta je někdy úplně zlatá a někdy šílená. Domácnost stojí, tak cca jednou za týden si uklidím kuchyň, do pár hodin je v „původním stavu“ a já se jen zoufale snažím aspoň uklidit kazící se věci do lednice nebo do koše. Koš usušeného prádla na vytřídění bez žehlení přetéká, víc než doslova, asi čtyřmi pračkami ponožek, dětských overálků a povlečení. Večery, kdy si Lvíček bere Briguš, mi ulehčí, ale moc toho nevyřeší, protože to je zas nejnáročnější koblihovo období.

Koblih strašně slintá, těžko ho vidět jinak než se slinou u tlamy, občas se do toho i pobleje, takže se převlíkám několikrát denně. Teď je přede mnou i povinnost vyprat poblitou manducu. (Ještě máte pocit, že musí být strašně roztomilé mít miminko?) Půjčila jsem si od Marcely (díky!) šátek. Vážu ho podle návodu zatím vcelku neuměle, ale je to na záda i různé ohýbání a sedání určitě pohodlnější než manduca. Horší je z toho ale vymotávat usnuvší dítě (zas tak pohodlné to není, zvlášť pokud je tepleji). Ráda bych si v nějaké volné chvíli, asi tak o víkendu nebo až půjdou děti na vysokou… zkoukla pár videí, aby se mi neodchlipoval vršek kapsy a zbýval mi delší kus šátku na uzel.

Paradoxní je, že jsem vlastně i s tím vším ruchem a bordelem šťastná. Aspoň když se trochu vyspím.

Ve středu, jak píšu v galerii, maminka upadla, když si v noci cestou na wc nerozsvítila, a zlomila si dva obratle. Odvezli ji do Motola a ve čtvrtek operovali na spondylochirurgii. V sobotu jsem ji byla navštívit. Lvíček mě odvezl, kobliha uspal jízdou a vzal ho do Hvězdy na meeting s Bibinou a druhou babičkou. Pro jistotu si vzal Nutrilon v lahvičce a byl potřeba, přestože jsem kojila těsně před odjezdem. Nějak přicházím o mlíko.

Máma vypadala slušně, ale samozřejmě mě to dostalo. A strach, jak to bude doma zvládat – tři měsíce o berlích, šest neděl si nesmí sednout. Otec prý říkal, že to zařídí, ale ono to jednoduché nebude… a k tomu poznámky tchyně, jako že jestli mu to manželka dovolí? Omg…

Ale abych končila pozitivně: z nemocnice jsem šla poprvé od narození kobliha bez dětí. Projela jsem se novým metrem, prohlédla si zevnitř dvě jeho stanice (Veleslavín a Bořislavku snad příště) a na Petřinách schválně vystoupila po eskalátorech k Bille, koupila si tam kafe do kelímku a šla pak do Hvězdy v tom největším vedru s kafem, v úplně nekojicích nových šatech, slunečních brýlích, klobouku a balerínkách, a připadala si na těch deset minut jako největší city girl!

(A z balerín puchýř na malíčku. Holt všechno něco stojí.)

Fotky zde.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Co týden dal, Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

13 komentářů u “Fotopřehled 2015/23

  1. Ještě, že jsi přidala ten komentář, že jsi šťastná… 🙂 Koblih je opravdu roztomilý a Bibi jakbysmet. Taky si vybavuju ten pocit, když jsem poprvé vykročila ven bez Erwína. Super, žes to vylepšila novým outfitem. A mamince přeju brzké uzdravení. Takové zranění nikomu nepřeju.

    • Ono je to těžký 🙂 podobně jako s prvním dítětem, ten život nabere novou „rychlost“. A podobně jako s prvním si člověk za chvíli neumí představit, že by ho neměl – co by tu pak bylo za ticho a smutno! 🙂

    • A děkuji za přání, je to samozřejmě těžké, ale „kontroluju“ ji telefonem od doby, co ji pustili, a zatím se zdá, že zvládá…

    • Já si připadala luxusně svobodně, už když jsem v našem starém bydlišti mohla skočit do Alberta jen s mrňousem 😀

  2. jo, ten pocit, když člověk vyjde bez dětí a dá si kafe do kelímku a připadá si jak hvězda…:o) To znám, i když ne moc často:o)

    Šátek pěkně užijte, ať slouží:o) Je potřeba ho před zavázáním utáhnout na obou cípech na vnější i vnitřní straně. Myslím, že jsem jela podle návodů vonzino nebo tak nějak… Dvojitý kříž s kapsou uvnitř.
    A jak si na šátek a jeho půjčení dlouhou dobu nikdo nevzdechl, tak dneska mi psala sestra švagrové, jestli bych jí šátek nepůjčila:oD

    • JO a „Vitojek“ je i naživo rozkošnej a na fotkách jakbysmet! Jak se mi ti novorozenci a mrňavý miminka skro nelíběj, tak on teda jo!

      • Děkuju 🙂 od expertky na krásný děti už to beru jako nějakou pochvalu! 😀 škoda, žes neměla Ivonku s sebou… Já ho každopádně hrozně žeru. Zhlížela jsem se i v Brigitce, ale tam jsem byla schopná nahlídnout, že objektivně vyplešatěla fakt neesteticky 🙂 kdežto koblih… Pokud ztrácí vlasy, tak do elegantního tvaru koutů pana továrníka, a jak se teprv umí smát! Má mě úplně v hrsti, prcek 😀

    • To je tak vždycky 😀 na video už jsem koukala a vylepšila to, ale zatím jsem kombinaci starší dítě spí – mám k dispozici jakžtakž naloženýho mrňouse anebo nějakou panenku na trénink – není nic akutnějšího na práci zvládla jenom jednou 🙂

  3. Prokousala jsem se k tomu až teď, držím všechny palce s maminkou! Btw. na záchod si v noci rozsvěcet je univerzální rada, já jsem jsem si minulý týden málem rozrazila lebku o dveře…jak jsem šla v polosnu, tak jsem měla nějakou obrácenou orientaci a chvílema jsem nevěděla, kde a čí jsem. Holt zlaté vstávání k miminům, kdy jsem křepce pobíhala po bytě a při kojení si četla idnes na mobilu:)

    • K miminŮM? Obdivuji, já takhle byla schopná probdít noci s Bibinou, teď se nezmůžu na nic než otočit se na bok a rozepnout podprsenku.

        • Áááha 🙂 to čítávám povětšinou Kindle nebo knížky v Kindle appce – vím, že až dokojím a donosítkuju/došátkuju, bude už zase příležitostí ke čtení minimum 🙂 Idnes (intelektuální snob ve mně měl půl vteřiny tendenci napsat Babišoviny, ach jo) mě poslední dobou zajímá čím dál míň… A děkuju za přání, každopádně, mamince volám skoro denně a vypadá to, že se drží.

Napsat komentář: Sedmi Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *