Začíná z toho být zlozvyk – po nabitém víkendu nemám většinou náladu nahrávat fotky a smolit blog. Příště se zkusím pochlapit 🙂

Minulý týden byl ohledně počasí mnohem přívětivější než ten nadcházející. Sama bych teda jako ideální léto brala tak cca 25 ve stínu, ale pořád příjemnější 20 a deště, než 35 a nutnost trávit dobu 10-17 (minimálně) doma za zataženými závěsy, protože na koupaliště se s miminem aka „attention whore“ a zdrhacím batoletem sama fakt nevypravím.

Vikouš si oblíbil otáčení na břicho a rotuje tam, kdy může. Poslední dva dny (což už technicky spadá do dalšího týdne, ale… meh) ho v noci lovím z postýlky z kliku. A občas i z kleku. Pořád se snaží nacpat si kolena pod břicho a občas se tak posune o pár centimetrů, ale naštěstí se to ještě nenaučil koordinovat.

V úterý měl svátek, přijeli mu popřát tchánovci a Bibina mu zabavila všechny dárky 😀 Ve středu další očkování, ve čtvrtek kyčle. Lvíček přijel z práce dřív, aby byl u Bibiny, uřvanec mi usnul na zpáteční cestě přímo před barákem, tak co s načatým odpolednem? Skočila jsem si do Metropole do lékárny a neplánovaně i do Alberta a cestou jsem dostala u Starbucksu vzorek frappuccina 🙂 pitomá asi hodinka, ale připadala jsem si jak v lázních. Musím provozovat častěji 😉

V pátek odfrčela Brigule do soboty k babičce a my si tak mohli dát svou standardní výpravu se spícím koblihem na kafe na Řepy, moc prima procházka! Odpoledne jsem měla so called „čas na úklid“, protože v pátek byly obě děti naprosto nepoužitelný, jenže Vikouš vřískal skoro pořád, takže jsem měla uklizeno asi až v pět (Lvíček zajel pro B. a jeli všichni do Šárky někdy po jedné). V neděli jsme pak plánovali rodinný výlet. Lvíček chtěl na daňky do lánské obory, ale mě napadlo zajet na široce mediálně inzerované nové hřiště na Točné, protože co vlastně bude Brigule dělat v oboře s daňkama? Prohlídne si je deset minut a pak se bude nudit… A jelikož byli všichni připraveni, tak proč ne rovnou dopoledne, dokud bylo zataženo (prý tam není stín).

Zkrátím to. Hodinu po výjezdu, po vytažení navigace, googlu a přeptání se domorodce… jsme se ocitli na poli nad letištěm, odkud náš neterénní Scénic absolutně neměl šanci sjet dolů.

NA TO IDIOTSKÝ LETIŠTĚ NEVEDE ŽÁDNÁ OFICIÁLNÍ ASFALTKA!

A polňačka, po které se tam dle internetu ještě donedávna šlo dostat, byla zastavěná bagrama a stavebním materiálem a naprosto neprůjezdná. (Přítomný dělník nás poslal právě na cestu, která končila na tom poli.)

Tak se Brigule, pochopitelně zklamaná, že se na „letadliště“ nedostane, proběhla po poli, vyčurala a jelo se zase zpátky, než se koblih probudí. Zmařená víc než hodina a půl a mně bylo do breku, protože na dva výlety denně jsem si malýho tahat netroufla. Lvíček s Brigulí si to vynahradí, ale můj nedělní výlet byl hodina a půl kodrcání po polňačkách Cholupic, Komořan apod.?

Když mě Lvíček viděl, řekl mi, že to risknem. A koblih byl celkem v klidu, tak jsme se po obědě sbalili (vlastně… jsme ani nezvládli vybalit, jen se doplnily zásoby úplatků v podobě jablíčka) a vyrazili… do lánské obory na daňky.

Už nikdy se nepokouším vymýšlet výlety. Bibina byla v lese naprosto šťastná, asi hodinu lítala a chodila bez kočárku, dokonce vydržela neusnout a doma pak padla a spala od devíti do půl sedmý u sebe v pokojíčku v kuse! (Ráj pro naše záda.) Vikouš sice drtivou většinu procházky prořval, ale já si ze soboty dobře pamatovala, že takhle může klidně řvát i doma. A bylo mi dobře.

Fotky tady + prezentací. (Bez popisků, jsem fakt v tragickým skluzu, snad ještě doplním.)