Fotopřehled 2015/40

Do háje, kam se ten čas ztrácí? Zrovna v neděli jsem hledala něco z loňského prosince na blogu a zůstala vejrat na ty sáhodlouhé zápisky. To jsem na to fakt někdy měla čas?? (Poznámka pro jednomatky v očekávání: ono to není zas tak strašný. Člověk optimalizuje a časem se adaptuje, jako v tom vtipu o rabínovi a slepicích, nicméně některé aktivity jdou prostě do pozadí.) Navíc to opravdu nějak čím dál víc letí, což nevím, jestli je víc záležitost dětí nebo věku – ale mám pocit, že kobliha máme tak zhruba 2-3 měsíce a věci, které jsem dělala „před pár dny“, už jsou měsíc staré. Na druhou stranu svatý Václav před týdnem a dnem mi připadá jako půl roku daleko, tak já nevím… Ale prostě to utíká.

Takže svatý Václav. Lvíček s Bibi byli na Budči na oslavách. Příští rok chci totálně taky, L. přijel s tím že „tobě by se tam strašně líbilo, Bibina pět minut koukala na rytíře a pak řekla, že chce domů“. Chjo. Já mám pro Budeč slabost vzhledem k jeho roli v našich dávných dějinách a pověstech a ještě jsem tam nebyla, tohle by byla ideální oslava státního svátku. (Vzhledem k podivným zažívacím potížím nedošlo ani na kachnu, ani jiné sváteční vaření. Prostě mi to slavení nějak není souzený.)

Ve středu a ve čtvrtek už jsem myslela, že jsem to trochu zmákla. Domácnost byla jakž takž uklizená, všechno v poklidu… V pátek šla Bibina do školky a v sobotu odpoledne nás s Lvíčkem skolila viróza, naštěstí jen dvoudenní, a rázem bylo všechno jinak. Domácnost v troskách a jakžtakž jsem to dohnala až dneska (ještě bych potřebovala žehlit, ale blog je přednější ;))

A v pátek šla Brigule poprvé do miniškolky. Při příchodu se vrhla po hračkách, ale pořád nám je nosila, zjevně čekala, že tam zůstaneme. Když jsme jí vysvětlovali, že tam bude sama, začala řvát (věděla to předem, ale odmítala akceptovat). Odešli jsme a zůstali za dveřmi poslouchat, Bibina řvala jako na lesy, že chce maminku a tátu, dokonce se vrhla ke dveřím a začala lomcovat klikou. Učitelky ji asi po dvou minutách uklidnily, pak jsme odešli, ale celou dobu jsem doma strávila ve výčitkách a nervech horších než před zkouškami ve škole. Pak jsem naložila Vikouše a jela B. vyzvednout, byla v pohodě, vychechtaná, sice se ke mně vrhla, ale prý už potom vůbec nebrečela, dokonce se ani nepočurala (jeden chlapeček třikrát). Asi aby mi to ale osladila, cesta zpátky s ní byla peklo, odmítla se oblíknout, opustit prostor školky, potom i stát na skejtíku a zlobila celé odpoledne. V pondělí tam šla znova a už to s ní bylo snesitelnější, cesta i následné „zotavování“, a já zatím stihla aspoň vytřít – tak časem se doufám zajedeme. Včera už i něco kreslili a když se zeptáme, tvrdí, že se jí tam líbí.

Mimochodem zase jsme měli cca týden katastrof, stejně jako zhruba před rokem (někdy listopad/prosinec). O robotu jsem tu psala. V neděli mi zůstalo v ruce madlo golfek, v týdnu škrábnul Lvíček poprvé auto a praskla jedna dětská láhev, takovým způsobem, že prosakování nebylo na první pohled vidět, a když jsme odněkud přišli, na stole byla louže vody a dvě krásné vybouleniny. Jsou teda na místech, kde jdou poměrně bezpracně překrýt prostíráním, ale stejně… Golfky a robota bylo potřeba nahradit. Základní Boženka (toho příslušenství se nám nechtělo vzdát) z Mallu, jen se šlehací mísou (stejně jsem chtěla druhou), šlehacími nástavci a o 50 W slabší, ale aspoň bez té žluté šmouhy a snad aspoň chvíli vydrží 😀

Fotky tady + prezentací.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co týden dal, Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 komentáře u “Fotopřehled 2015/40

  1. To přizpůsobení znám. Sotva jsem se přizpůsobila tomu, že už ani jeden opravdu ve dne nespí a spát nebudou vyjma vypjatých situací jako jsou rýmičky, si děcka chtějí posouvat laťku i na večerní usínání a Čičman i ranní vstávání (6:15? Copak je herdek léto a svítá v půl páté?). Zajímavý, že Pižmura brzké ranní vstávání rychle přešlo se začátkem školkové docházky:) A gratuluji ke školkové integraci u vás, nás to čeká asi začátkem roku. Chlácholím se pouze tím, že Žmur byl v jejích letech větší společenský kakabus a vyrostl z toho.

    • No, ne že by nebylo veselo – v pátek jsem na ni dostala reklamaci, že zlobila, neposlouchala a házela po dětech hračky. Dneska jsem se ptala, jestli to bylo lepší, a dozvěděla jsem se „Nojo, Bibi… ta je svoje. Ale jo, bylo to lepší než minule, už aspoň poslechla na zvýšení hlasu.“ Takže tak. Není to jen můj subjektivní pocit, že mám malou hydru 😀

Napsat komentář: psice Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.