V úterý jsem na základě četných žádostí dopisovala zbylý kousíček blogpostu o dvou dětech výjimečně přes den. Pak jsme si šly s Bibinou hrát do pokojíčku.
„Ty nemáš telefon!“ zpozorovala při mazlení.
„Nemám, no.“
„A psineseš si ho?“
„Ne, já ho nepotřebuju.“
„Už jsi to napíšela?“
Quanti blog
Můj blog, můj svět, můj virtuální domov
Mě fascinuje, jam Mates říká soli „sůlek“. Úplně megacute 😀 „Mámo dáš mi sůlek?“
A slovesa teď taky matlá, ano… 🙂
Dobrý 😀
Jé, já si konečně musím napsat a vytisknout čičmaní slovníček, dřív, než se pořádně rozmluví. Když vidím ten Žmurův ze stejného období, nestačím se divit. V jeho necelých 2,5 letech tedy vévodila téměř čítanková věta „mámiiii! mimi mé-mé!!!“ spojená s narozením Čičman a standardního šestinedělního stavu. Ale třeba kepuč (kečup) říká občas doteď, spíš pro naše nostalgické pobavení.
Mně zas fascinuje tvé psaní postů na mobilu! U toho bych zešílela, kdykoliv píšu SMS a začne to přesahovat třetí připojenou zprávu, radši ten koncept vyhazuju a volám.
Mám swype, nebo něco na ten způsob, a poměrně dobře se učící slovník. Ťukat to po písmenkách bych nedala taky 🙂