Sněhofobie (2. týden)

Sníh. Celoživotně mám ráda sníh a se dvěma malými dětmi mi začíná lézt krkem. Ale jo, když napadne o víkendu a můžeme jít na boby všichni čtyři, tak se to dá. Viki si střihnul jednu jízdu, pak vypadnul do sněhu a rozeřval se, jako by se namočil v bublající lávě. Tak jsme jeli domů. Tenhle týden to ještě vydržím, ale prosím pěkně, mohlo by to pak už roztát?

V noci na sobotu jsem naspala asi pět hodin, nejdelší interval asi dvouhodinový – Brigule se nasáčkovala asi v půl druhé, vyprosila si mlíko, po kterém neusnula a střihla si svoji seanci otáčení, kopání, mlácení a šťouchání do různých částí těla. Když mi začala mačkat palce do očí, vypěnila jsem a odnesla ji do pokojíčku, kde jsem jí důrazně řekla, že u nás v posteli může být, jen když sakra bude úplně v klidu. Samozřejmě to nezafungovalo a samozřejmě tohle extempore probudilo Vikouše, kterého jsem pak další hodinu uspávala a do postele se dostala až v hrůzných tři čtvrtě na pět.

Takže když se v neděli v pět ráno ozvalo „maminko“, nejdřív jsem se to snažila zaspat v přesvědčení, že jde zas o nějakou nehoráznost typu žádost o noční mlíko, ručičku na drcení nebo oční důlky na ranní turnaj v kuličkách. „Maminko, já chci čůrat,“ urgovala Brigule šeptem, což mě vztyčilo, odeskortovala jsem ji do obýváku, sundala jisticí plínku a Bibina se profesionálně vyčurala. Nejspíš tak plínku na noc zkusíme úplně zrušit a doufat, že to nebyla náhoda – už přes týden ji jinak měla pokaždé suchou. Stydím se to napsat, ale je to od doby, co jsem jednou byla fakt unavená a nějak jsme se u ní střídali u uspávání a já jí zapomněla tu plínu dát 😀 pak přišla uprostřed noci, mně to blesklo hlavou a chtěla jsem to napravit… a už bylo samozřejmě pozdě 😀 tak jsem v polospánku převlíkala ji i postýlku, ale zřejmě díky tomu jí docvaklo, že to nemůže ignorovat ani v noci. Ještě by to ale chtělo nějak vyřešit pro jistotu nepromokavé prostěradlo na naši dvoupostel…

S Vikoušem je legrace. Před týdnem si dokonce hrál s Lvíčkem tak, že chodil zalézat za roh do koupelny, tam se otočil a s pochechtáváním si to na čtyřech šinul zpátky do ložnice na tátu bafnout. Ten dělal, že se hrozně lekl, a oba si to hrozně užívali. Stávají se z nich ohromní parťáci a mě to moc těší, protože po jeho narození převzal Lvíček velkou část péče o Bibinu, hlavně ve smyslu hraní a trávení večerů a víkendů, a Vikiho si jako miminko prakticky neužil. Ono teda ne že by bylo co užívat, Vikosaurus se miminčím obdobím prakticky prořval a projedl, zato teď se z něj už začíná formovat hodně vtipná osobnost s velkým smyslem pro legraci a bohužel taky značně neposlušná 😀 Ovšem udělal mi radost, za poslední týden vždycky před spaním vypije 50-100 ml UM z lahve. Snažím se ho začít zvykat, protože doopravdy déle než tak do roku a půl vážně kojit nechci, a na variantu „v 15 měsících přejde rovnou na hrneček“ se mi nechtělo úplně spoléhat, když B. usíná u flašky dodnes. Není to žádná velká láska, ale už aspoň pochopil, že je škoda nevypít něco, co chutná jakžtakž slušně a zasytí 😉 Taky se naučil vylézat na gauč. A jakžtakž už chápe i to, že slézat se musí pozadu, ale zatím ho pořád jistím.

Fotek moc není. Spící děti, žebrající Vikuláš, východy slunce a sníh. Čau zimo.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co týden dal, Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 komentářů u “Sněhofobie (2. týden)

  1. wow, vlasy ti sluší velmi 🙂
    Pizejska loni řvala jakmile sníh viděla a když jsem ji posadila na sáně a popojela, tak řičela jak při tortuře, letos jezdí sama a bez problémů si vytáhne i sáně na kopec, takže věř že bude líp 🙂

    • Díky 🙂
      Jo, já nemyslím, že je to nafurt… Bibina první zimu prospala, druhou nebyl sníh, takže byla na bobech jednou a žádný velký nadšení, loni jsme se spíš jen koulovali a stavěli minisněhuláčky. Jezdí až letos.

  2. Sníh nesmí roztát, u nás baví obě děti:o)
    Vikosaurus pobavil:o)

    My máme butovice za rohem a nestihli jsme ani Sloníkov (kdysi) ani Hafíkov. Zvhledem k tomu, že chtěli prachy za mimino i dospělou osobu, tak se mi do toho prostě nechtělo..

    Těch food časopisů máš víc než já:o) Já akorát ten Gurmet:o)

    A u nás to s užíváním si druhého miminka tatínkem bylo úplně stejné. Aleš si Ivonky zas tak moc neužil, věnoval se hodně Přemkovi a byly týdny, kdy jsem se ho zcela vážně ptala, kolikrát pochoval Ivonku… Ale v době, kdy začala lézt, se to taky změnilo:o)

    • Taky to mám fakt nejmíň na čtvrt roku 😀 ale zrovna se sešlo, že všechny zaujaly…

      Jo, Viki už je schopen o tatínka i bojovat 😉 a vzhledem k tomu, jak je dobře živen, budou asi boje čím dál tužší…

  3. Gratuluju ke zrušení noční plíny, u nás zůstane u Čičman asi do patnáctin a už jsem se s tím smířila:) Sníh u nás jede napůl – Žmur ho miluje a Čičman nenávidí…nemusím dodávat, jak u nás probíhají přípúravy a vycházky v tomto období:) (Za mě Čičman chápu a klidně bych byla schopná do jara zazimovat se zásobou čokolády, skořice a čaje…)

    • Noo, ono to nebude celý růžový a sluníčkový – vypadá to, že motivace k nočnímu nočníku je čistě v rámci vštípeného „jestli chceš (ráno + večer) mlíčko, musíš se jít vyčurat“. Takže si radši zajde a pak vydírá „já jsem zekla prosím prosím“ a když nedostane, kvílí a já nechci, aby vzbudila V… Když vyměknu a dám jí ho, jako dnes, pod podmínkou, že pak bude ale ultra hodná a bude spát (krom nemocí atd. jsme noční mlíko zrušili už tak před rokem a půl), tak mi pak hodinu žmoulá ruce nebo jiné dostupné části těla. Jestli to bude prosazovat dál, asi ji vystřelím na Měsíc.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *