Sněhofobie (2. týden)

Sníh. Celoživotně mám ráda sníh a se dvěma malými dětmi mi začíná lézt krkem. Ale jo, když napadne o víkendu a můžeme jít na boby všichni čtyři, tak se to dá. Viki si střihnul jednu jízdu, pak vypadnul do sněhu a rozeřval se, jako by se namočil v bublající lávě. Tak jsme jeli domů. Tenhle týden to ještě vydržím, ale prosím pěkně, mohlo by to pak už roztát?

V noci na sobotu jsem naspala asi pět hodin, nejdelší interval asi dvouhodinový – Brigule se nasáčkovala asi v půl druhé, vyprosila si mlíko, po kterém neusnula a střihla si svoji seanci otáčení, kopání, mlácení a šťouchání do různých částí těla. Když mi začala mačkat palce do očí, vypěnila jsem a odnesla ji do pokojíčku, kde jsem jí důrazně řekla, že u nás v posteli může být, jen když sakra bude úplně v klidu. Samozřejmě to nezafungovalo a samozřejmě tohle extempore probudilo Vikouše, kterého jsem pak další hodinu uspávala a do postele se dostala až v hrůzných tři čtvrtě na pět.

Takže když se v neděli v pět ráno ozvalo „maminko“, nejdřív jsem se to snažila zaspat v přesvědčení, že jde zas o nějakou nehoráznost typu žádost o noční mlíko, ručičku na drcení nebo oční důlky na ranní turnaj v kuličkách. „Maminko, já chci čůrat,“ urgovala Brigule šeptem, což mě vztyčilo, odeskortovala jsem ji do obýváku, sundala jisticí plínku a Bibina se profesionálně vyčurala. Nejspíš tak plínku na noc zkusíme úplně zrušit a doufat, že to nebyla náhoda – už přes týden ji jinak měla pokaždé suchou. Stydím se to napsat, ale je to od doby, co jsem jednou byla fakt unavená a nějak jsme se u ní střídali u uspávání a já jí zapomněla tu plínu dát 😀 pak přišla uprostřed noci, mně to blesklo hlavou a chtěla jsem to napravit… a už bylo samozřejmě pozdě 😀 tak jsem v polospánku převlíkala ji i postýlku, ale zřejmě díky tomu jí docvaklo, že to nemůže ignorovat ani v noci. Ještě by to ale chtělo nějak vyřešit pro jistotu nepromokavé prostěradlo na naši dvoupostel…

S Vikoušem je legrace. Před týdnem si dokonce hrál s Lvíčkem tak, že chodil zalézat za roh do koupelny, tam se otočil a s pochechtáváním si to na čtyřech šinul zpátky do ložnice na tátu bafnout. Ten dělal, že se hrozně lekl, a oba si to hrozně užívali. Stávají se z nich ohromní parťáci a mě to moc těší, protože po jeho narození převzal Lvíček velkou část péče o Bibinu, hlavně ve smyslu hraní a trávení večerů a víkendů, a Vikiho si jako miminko prakticky neužil. Ono teda ne že by bylo co užívat, Vikosaurus se miminčím obdobím prakticky prořval a projedl, zato teď se z něj už začíná formovat hodně vtipná osobnost s velkým smyslem pro legraci a bohužel taky značně neposlušná 😀 Ovšem udělal mi radost, za poslední týden vždycky před spaním vypije 50-100 ml UM z lahve. Snažím se ho začít zvykat, protože doopravdy déle než tak do roku a půl vážně kojit nechci, a na variantu „v 15 měsících přejde rovnou na hrneček“ se mi nechtělo úplně spoléhat, když B. usíná u flašky dodnes. Není to žádná velká láska, ale už aspoň pochopil, že je škoda nevypít něco, co chutná jakžtakž slušně a zasytí 😉 Taky se naučil vylézat na gauč. A jakžtakž už chápe i to, že slézat se musí pozadu, ale zatím ho pořád jistím.

Fotek moc není. Spící děti, žebrající Vikuláš, východy slunce a sníh. Čau zimo.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co týden dal, Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 komentářů u “Sněhofobie (2. týden)

  1. wow, vlasy ti sluší velmi 🙂
    Pizejska loni řvala jakmile sníh viděla a když jsem ji posadila na sáně a popojela, tak řičela jak při tortuře, letos jezdí sama a bez problémů si vytáhne i sáně na kopec, takže věř že bude líp 🙂

    • Díky 🙂
      Jo, já nemyslím, že je to nafurt… Bibina první zimu prospala, druhou nebyl sníh, takže byla na bobech jednou a žádný velký nadšení, loni jsme se spíš jen koulovali a stavěli minisněhuláčky. Jezdí až letos.

  2. Sníh nesmí roztát, u nás baví obě děti:o)
    Vikosaurus pobavil:o)

    My máme butovice za rohem a nestihli jsme ani Sloníkov (kdysi) ani Hafíkov. Zvhledem k tomu, že chtěli prachy za mimino i dospělou osobu, tak se mi do toho prostě nechtělo..

    Těch food časopisů máš víc než já:o) Já akorát ten Gurmet:o)

    A u nás to s užíváním si druhého miminka tatínkem bylo úplně stejné. Aleš si Ivonky zas tak moc neužil, věnoval se hodně Přemkovi a byly týdny, kdy jsem se ho zcela vážně ptala, kolikrát pochoval Ivonku… Ale v době, kdy začala lézt, se to taky změnilo:o)

    • Taky to mám fakt nejmíň na čtvrt roku 😀 ale zrovna se sešlo, že všechny zaujaly…

      Jo, Viki už je schopen o tatínka i bojovat 😉 a vzhledem k tomu, jak je dobře živen, budou asi boje čím dál tužší…

  3. Gratuluju ke zrušení noční plíny, u nás zůstane u Čičman asi do patnáctin a už jsem se s tím smířila:) Sníh u nás jede napůl – Žmur ho miluje a Čičman nenávidí…nemusím dodávat, jak u nás probíhají přípúravy a vycházky v tomto období:) (Za mě Čičman chápu a klidně bych byla schopná do jara zazimovat se zásobou čokolády, skořice a čaje…)

    • Noo, ono to nebude celý růžový a sluníčkový – vypadá to, že motivace k nočnímu nočníku je čistě v rámci vštípeného „jestli chceš (ráno + večer) mlíčko, musíš se jít vyčurat“. Takže si radši zajde a pak vydírá „já jsem zekla prosím prosím“ a když nedostane, kvílí a já nechci, aby vzbudila V… Když vyměknu a dám jí ho, jako dnes, pod podmínkou, že pak bude ale ultra hodná a bude spát (krom nemocí atd. jsme noční mlíko zrušili už tak před rokem a půl), tak mi pak hodinu žmoulá ruce nebo jiné dostupné části těla. Jestli to bude prosazovat dál, asi ji vystřelím na Měsíc.

Napsat komentář: Ela Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.