Milníky (12. týden)

Jsou jich tenhle týden mraky. Chronologicky:

  • Můj první objednaný úklid. Jak jsem čekala, ztratila jsem den života (když je někdo v jiném pokoji a nemá se mu tam překážet, je to s dětmi vždycky obrovská challenge) a výsledek byl takový diskutabilní. Běžný úklid v domácnosti s mrňaty má trvanlivost cca dvě hodiny, kdy nezávislý pozorovatel pozná, že se uklízelo, po půl dni je podlaha pokrytá souvislou vrstvou hraček a drobků a na všech lesklých plochách je víc otisků prstů než v kriminalistické laboratoři. Jedinou trvanlivější veličinou by mohla být umytá okna nad cca metr dvacet výšky, bohužel úklidová dáma vyznávala metodu nastříkat Clin, umýt mikroutěrkou a „vyleštit“ rolí papírových utěrek, takže kdykoli zasvítí do obýváku slunce (je orientován na jih, takže to není až tak vzácná událost), odhalí cosi jako bezbarvou verzi tvorby Cy Twomblyho. Příště budu asi radši, když mi někdo vezme děti na dvě hodiny na hřiště a uklidím si to sama.
  • Viki začal zneužívat nábytek. Kromě Jitra vyleze už i na vysokou stoličku a – aniž by to kdy předtím zkoušel – až na vršek přenosných schůdků (samozřejmě jištěn). Taky začal obracet botník v předsíni a Lack v obýváku. Botník jsme dali pryč a stolek se snažíme hlídat.
  • První celodenní výlet s oběma!!! Ve čtvrtek jsme jeli do zoo a bylo to boží – lepší, než jsme se vůbec odvažovali doufat. Viki usnul na cestě tam a před cestou domů, takže z pěti hodin v zoo byl vzhůru jen cca tři a to s pomocí přesnídávky v kapsičce a hromady sušenek vydržel většinu času v kočárku (v restauraci byl buď na klíně, nebo se popelil kolem, je fakt, že tam jsme vykysli přes hodinu). Zážitek jsme myslím měli všichni a já byla naprosto nadšená. Konečně s nimi jde někam jezdit! Konečně zase začneme trochu žít! 😀
  • Odstavuju. Tedy mám už prakticky odstaveno, poslední kojení bylo v noci na pátek, což je vzhledem k mému skluzu ve psaní (holt Lvíčkova dovolená do včerejška) už skoro šest dní. Viki si nestěžuje, vlastně tu poslední noc už se po chvilce sám odtrhl a nechal se uspat hlazením; občas se mi vrhne po výstřihu, ale myslím, že to oba bereme jako symbol pro flašku. Mně se ještě pořád tvoří mléko a taky mnou ještě pořád zmítají kojící hormony, doufám, že to brzo opadne. Když to beru čistě ze svého hlediska, byl nejvyšší čas. Koblihovi moje zdroje, aspoň psychologicky, taky nechybí… ale vidím, že kdyby to šlo, měla jsem ještě kojit. Od doby, co jsem v rámci svého zdraví psychického i fyzického cca před měsícem nahradila většinu kojení UM, má koblih viditelně problémy s trávením, byť po výměně značky UM menší, ale pořád to není ono. A taky jsem zavzpomínala, že do jedenácti měsíců nebyl nemocný a od ledna má rýmu snad každý druhý týden… a že v deseti jsem ho začala pomalu učit na lahev jednou dávkou UM denně před spaním. Může to být náhoda, ale co když není. (Celou sobotu jsem probrečela, že mu beru, co mu dělalo nejlíp, a celou neděli probilancovala, jak už jsem stará, když mám odrostlý děti, co budou za chvíli chodit do školky, školy, na gympl a na vysokou.)
    Ale holt se s tím musíme všichni nějak poprat. Pořád lepší mírné zažívací potíže než maminka v blázinci… Mimochodem, hezky vyšlo oběma dětem odstavení na druhou menstruaci po porodu.
  • Vytáhli jsme golfky. Zatím to střídám se sporťákem podle počasí, taky mi tedy mnohem víc vyhovuje nákupní košík ve sporťáku a Viki nemůže z golfek mačkat tlačítka výtahu, zatímco z velkého kočáru jo 😀 ale jinak je v nich výsostně spokojený.
  • První opušťák od obou dětí na celé odpoledne, cca od půl dvanácté do čtyř. Bohužel to vyšlo tak, že jsme opouštěli Viktorka spícího, takže ten to po probuzení nebral úplně dobře, i když jinak už je na babičku a dědu zvyklý, a po návratu nechtěl z mojí náruče, ale nakonec to spravil rohlík a my máme vzpomínky na klidný oběd bez dětí, hradovýlet a posezení u kafe. Ale nějak jsem byla v rozpoložení, že jsem z toho nebyla v bůhvíjaké euforii. Bylo to prima, o tom žádná, hlavně ta spousta povídání a procházení – ale s dětma je to poslední dobou fakt prima taky 🙂

Fotek je tentokrát obří hromada.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co týden dal, Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 komentářů u “Milníky (12. týden)

    • Díky… už po těch šesti dnech mě téměř nebolí kolena. Fakt už jsem to potřebovala… a snad se dá dohromady i Viki, je mi ho líto, ale už to prostě nešlo.

      • To víš, že dá! A navíc je to už fakt docela velkej kluk. JInak co se týká nemocnosti, tak Čičman se k mému zklamání odstavila sama ve 4. měsíci a objektivně má daleko lepší imunitu, což můžu srovnat i díky tomu, že už taky chodí na dvě dopo do školky a většinou ty Žmurovy dotažený rýmy už ani nechytne, nebo jen v poloviční síle. Nesla jsem to tenkrát doce špatně, protože Žmur byl do 15. měs a brala jsem to jako hrozný ošizení, tu flašku. Zpětně je to podle mě fakt jedno, jsou důležitější věci a fyzická i psychická kondice matky mezi ně jednoznačně patří:)
        S úklidem stejně, mě to o samotě baví – i když je to taková zenová mandala z písku, kterou za chvíli rozfouká vítr:)

        • Zenová mandala z písku, to je nejvýstižnější přirovnání, co si umím představit! 😀 jinak, určitě nerozporuju, že některé kojené děti jsou nemocnější než jiné nekojené, ty nemoci jsou fakt možná jen časová shoda – ale jasný je, že koblih má fakt nějakej problém s kravskýma bílkovinama a trochu mu ta náhrada asi dala zabrat. Ale co se dá dělat…

          • To stopro. A jak reaguje na bezlaktózový? Tuším, že jsou i nějaký instant kojenecký kozí, ale je otázka, jak to chutná…Čičman, coby mega instant milovnice, na návštěvě nebyla schopna vůbec pozřít i hypoalergenní Bebu, když jsme doma zapomněli Bebivitu. Prý je ta chuť dost hořká..

          • Ještě jsem nezkoušela, ale podezírám spíš tu bílkovinu, protože to jsem se dočetla, že bývají problémy ve větším množství – s laktózou by asi měl problém i v menším množství a taky by nebyl takový rozdíl mezi mléky, řekla bych, buď by problém měl nebo neměl. Zkonzultuju zítra s pediatrou…

  1. Půjdeš na kurz pletení?:o) Ti přinejhorším můžu dát soukromý, něco už snad umím:o)

    Fotky máte tentokrát vydařený a mám za vás radost z toho výletu do ZOO. U nás ZOO moc nefunguje, P to nebaví:o( Posledně na podztim nám to všem pěkně otrávil:o(

    • Jéje, tenhle komentář jsem včera nějak přehlídla 🙂 kurz pletení? Teď asi nechápu referenci? 😀

      To mě mrzí 🙁 My máme zoo všichni moc rádi, teda Vikouše to extra moc nebralo, ale to Bibi v jeho věku asi ještě míň… Třeba časem ještě změní postoj!

      • sakra, psalal jsem komentář a on se neodeslal.. tak ještě jednou – k tomu pletení. Máš ve fotkách nějakou galanterii a tam letáček, že můžeš zajít a naučej tě háčkovat a plést a máš u toho komentář, že zvažuješ návštěvu, nebo tak něco:o)) Tak jsem nabídla své pletařské umění:o)

        • Jo jasně! Tam bych se ráda vypravila, ale tak především jako okouknutí sortimentu a tak nějak obecně se přidružit 🙂 jako podporu místních podniků, už jsem tam koupila i pár dárků před Vánoci, jenom se tam moc často sama nedostanu. Ale když koukám na tvoje výtvory, ráda tě časem vezmu za slovo – jen teď bohužel B začala spát přes den ve školce, takže volné večery na pletení mi moc nehrozí 🙁

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *