Fakt už je skoro půlka března? Ještě před týdnem jsem omylem napsala v názvu alba 2015 a za chvíli bude čtvrtka roku fuč? Ono to ale tak utíká asi i proto, že na rozdíl od minulých týdnů jsme byli celý předchozí doma nemocní, a to všichni (kromě Lvíčka). Polehali jsme hromadně už o víkendu, já měla pocit, že mám nejhorší za sebou, a vtom mi nemoc zákeřně sedla na průdušky. To mám většinou ráda, odchrchlávání mě baví a značí to, že se nachlazení chýlí ke konci (Lvíčkův typický průběh nachlazení je úplně jiný, ten se raduje, když se mu spustí rýma), ale tentokrát to bylo jiné a v noci z úterka na středu mě bodaly bublinky kašle v plicích celou noc tak, že jsem prakticky nemohla spát. Zdřímla jsem snad jen mezi dvanáctou a druhou hodinou, do té doby to nešlo, od té doby se budily a rušily děti a nešlo to zas, protože na usnutí jsem potřebovala asi půl hodiny speciálního klidového režimu s potlačováním kašle… no ráno jsem musela povolat maminku a když usnul koblih, šla jsem taky. Blaho. Ale ještě několik dní trvalo, než jsem deficit dospala, takže za mě – 5-6 hodin přerušovaného spánku se ještě sem tam dalo, ale cokoliv pod čtyři neutáhnu ani jednorázově ani s kýblem kafe. Maminka si naštěstí vzala Brígu do pokojíčku a ještě přivezla tunu nálepek a semínek z Alberta a strašně dobré mandarinky a hroznové víno.

Dorazil mi telefon z opravy. Kvalita života (a fotek – ale bohužel až od soboty) je úplně někde jinde. Smutné je, že nejvíc mi chyběla appka iTesco. Asi jsem závislá na nakupování.

Samostatný post na to psát nebudu, protože je to až na koriandr prakticky slovo od slova okopírovaný recept z Alberta. Ale podělit se musím – od dob své skorovegetariánské epizodky jsem jednak přestala jíst uzeniny a červené maso (výjimka byla jen dnes na Steak&Blowjob Day, přece nebudu na Lvíčka jenom tak koukat – a snědla jsem jen půlku, zbytek jsem nebyla schopná dojíst. Myslím, že výběr steaků už si příště nedám), jednak jsem měla dlouhotrvající chuť na zeleninovo-bramborové kari. A tady jsem našla přesně to, co si pod ním představí Středoevropanka, co pravé kari neviděla ani z rychlíku 😀 mně ale strašně chutnalo a L. prý taky.

A na závěr – včera jsme u Pejska a kočičky náhodně zjistili, že větu „skočil na ně z křoví zajíc“ chápe Bibina jako sloveso, předložku, zájmeno, přídavné jméno a podstatné jméno. Skřovým zajícům zdar!

Fotky zde.