Brexit

Pro jednou se vynořím z bezpečné nory dětských příspěvků o kočárcích, botičkách, plyšácích a zelených nudlích, abych okomentovala něco z politiky. Mám totiž pocit, že tahle událost bude jednou znamenat začátek něčeho dost podstatného. Mám v kontaktech na sociálních sítích takové lidi, kteří mají pocit, že se tím vůbec nic nezmění – však Británie měla stejně pořád libru a v rámci EU určitou nezávislost, nebo se ohánějí komenty, že to „není fotbal“, aby to znamenalo výhru nebo prohru. To neznamená, ale mám dojem, že vliv to mít bude, a velký. Britská ekonomika zpomalí, možná se odtrhne Skotsko a/nebo Severní Irsko. Jak jsem v referendu držela palce federalistům, teď bych Skotům to odtržení vyloženě přála, a ve sjednocení Irska doufám od doby, co jsme tam bydleli a my si udělali výlet do Belfastu. Budoucí pozici UK těžko odhadovat, ale i budoucí pozici EU, která teď bude se sebou muset rychle něco udělat, nebo bude čelit reálné vizi dalších odchodů. Zkrátka geopolitická mapa Evropy se změní. A tipla bych, že zásadně.

Spala jsem s mobilem u polštáře a několikrát jsem se probudila kašlem. Asi ve čtyři, v půl šesté… ale nikdy jsem neměla odvahu se podívat. Sice jsem věřila, že nakonec vyhraje setrvání, ale podvědomě jsem očekávala opak. V půl sedmé jsem vstala, zapnula idnes a bylo to tam. Asi o deset minut později přišel do obýváku Lvíček, který taky spal s mobilem (kvůli pohotovosti) a viděla jsem na něm ty samé pocity a myšlenky, které běžely hlavou i mně. „No nazdar.“ A nedokázali jsme na to ani jeden přestat myslet celý den.

Čtu zrovna třetí díl série Velké století Jana Guillou. Hlavní těžiště děje pokrývá v prvním a druhém díle roky 1901-1918, ve třetím 20. léta 20. století. Je to hrozně dobře napsané a opravdu to vzbuzuje pocity, které mohli mít tehdejší žijící lidé: ve 20. století jsou lidé příliš civilizovaní a mají příliš ničivé technologie, než aby mohly být ještě války. Nadchází století rozkvětu a míru. Hlavní naděje jsou v tomhle ohledu Němci, nejmírumilovnější (doloženo na počtu vedených válek v posledních desetiletích) národ Evropy. A tak dále. Přesně se vžijete do současníků postav, kteří do posledních chvil naprosto netuší, že začne nějaká válka a jak dlouho bude trvat. Ty varovné signály tam s naší zkušeností samozřejmě vidíme. Oni ale nevěří, že by skutečně mohlo dojít na nejhorší.

Druhý díl se pak odehrává téměř celý v Anglii. A člověka dnešní doby, odkojeného iluzí britského gentlemana, překvapí, s jakým pohrdáním líčí autor předválečnou anglickou společnost – až na pár výjimek spolek pokrytců, ignorantů, namyšlených a přitom zbabělých idiotů.

Nechci nikoho srovnávat, chraňbůh. Ale je užitečné si uvědomit, že Británie vážně není jen země královské rodiny, Winstona Churchilla a Monty Pythonů.

A jsem vážně zvědavá, co přijde v příštích letech a desetiletích.

Příspěvek byl publikován v rubrice Tak všelijak a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

6 komentářů u “Brexit

  1. Jo, čekají nás zajímavé časy… Ale třeba to nebude s tím brexitem tak horký, už jsem četla cosi o tom, že to stejně není právně závazné, že je petice ok novém hlasování atd…každopádně prý mají dva roky na zahájení procesů vedoucích k odtržení…

    • Slyšela jsem, ale popravdě – i kdyby to zrušili, stejně nejde ignorovat, jak je společnost polarizovaná, a to všude. Ty volby v Rakousku nedávno… V Británii prý po referendu začali lynčovat a „vyhánět“ cizince a tyhle nálady jsou v celý Evropě. Bojím bojím.

  2. Na druhou stranu už je situace taková, že to k chirurgickému řezu opravdu vede a EU je jako řešení příliš nákladná a hlavně neefektivní. Myslím, že to povede i k dobrým věcem, jako jsou reformy a ze strachu se živí (resp. nás živí) hlavně média, protože se nic tak dobře jako strach neprodává…

    • Psice…? 😀

      Jako – třeba se EU probere. Třeba se celá Evropa probere. Ale moc tomu nedávám. Každopádně myslím, že z ekonomického hlediska se většina voličů bude divit.

      Je ale fakt, že i kdyby tohle hlasování dopadlo o fous jinak, provalilo by se to někdy jindy, někde jinde. Evropou obchází strašidlo imigrantů a já vidím pořád víc a víc dost nepříjemných paralel s Evropou mezi válkami. Ano, a včetně vlivu a propagandy médií.

      • Jj, to jsem byla já, nevšimla jsem si,m že mě něčí malé ručičky předvyplnily nick:))

        Souhlas, s tím, že by se to provalilo později, ale trochu děsivé na tom je, že spoustu lidí hlasovalo jenom pocitově, bez návaznosti na konkrétní čísla a kroky, prostě jen revolta…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *